pátek 23. dubna 2010

Malá historka panenky Hajánka

Kdo mě zná, jistě ví, že mi leží na srdci humanitární akce. Mám k tomu trochu můj vlastní přístup. Po několika nedobrých zkušenostech, kde jste vyzváni k zaslání peněz, jsem tuto formu opustila. Potřebuji vědět, kdo je opravdovým příjemcem humanitárního daru. Proto si vybírám jenom přímé kontakty. A díky tomu jsem zjistila, že to není jenom o financích. Kolikrát, výrobek a v mém případě textilní, udělá a přinese potřebným něco víc, emoce. Věřím, že dárek jim přinese, co do dárku zašívám, lásku. Podělení se o to co já zatím ještě mám a jiní ne, z jakýchkoli důvodů, udělá někdy více než peníze. Peníze mohou hodně, ale nemohou vyjádřit – lidské teplo, které by ohřálo bolavou duši. Šila jsem s obětavými patchworkářkami, které se schází každých 14 dní v Bellusu deky pro stacionář u Boromejek a teď panenky pro Klokánky. Doufám, že panenky děti potěší, jako potěšily seňory televizní deky. Při předáváních posledních kousků nám je jejich uživatelé nepřestávali vychvalovat. Panenka Hajánek, pro děti v Klokánku se mi tak líbila, že vám ji musím představit. Třeba vás tyto řádky přivedou k zamyšlení, s kým se chcete podělit, o trochu lidského tepla.

Žádné komentáře: