pondělí 8. srpna 2011

Stará lavička po prarodičích.

Dodnes si pamatuji, jak jsme s babičkou dědečkem na ní před domem sedávali. Děda mě houpal na kolenou, za pozpěvování hopsá, hejsa… Později s celou rodinou, jsme na ni sedávali, za krásného počasí na terase k jídelnímu stolu. Pak dostala trochu místo v ústraní a sloužila na odkládání koše s prádlem u sušáku. Jak jinak, mám k ní nostalgický vztah.  Po těch letech potřebovala velkou renovaci. Nová prkna a nátěr. Než jsem se nadála, byla rozebrána a já nestačila nafotit stav před, tak jsou foto jenom po. Prošla za těch X let několika nátěry, většinou varianty zelené.  

Po počátečních pochybách rodiny nad mým výběrem nové barvy, sklízíme obě úspěch.  
















Posuďte sami, jak jí to
s fuchsiemi a ibiškem sluší.

























3 komentáře:

  1. Lavička vypadá parádně. Fuchsie máš krásné, mě to letos s truhlíky nějak nejde - begonie chcípají, fuchsie chcípají, akorát muškáty celkem jdou. Pěkný den, Ditta.

    OdpovědětVymazat
  2. Renato, lavicka je kouzelna. A to barevne ladeni ji moc slusi. Myslim, ze jsi zvolila dobre. Hezky den, Katerina

    OdpovědětVymazat
  3. Ditto:
    Fuchsie si zatím vedou dobře, modlím se,aby je nenavštívili nemoce a paraziti.Muškát je nejvděčnější rostlina do truhlíků.
    Snad si na lavičku i sedneme?!
    Heslo dne: Naděje umírá poslední!
    Salut.

    Katerino:
    ve výběru barvy mě vedl neomylný ženský instinkt. Plácám, bylo to důmyslně promyšleno.V zahradě je potřeba barvu, která trochu tříští převahu zelené.
    Na brzkou.

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že se vám na mém blogu líbilo a zanechali jste o tom stopu.