sobota 29. října 2011

Straší? Strašíš, strašíme…

…a jak,
 straším já?


Nastal čas duchů i dušiček, přejdeme plynule z jednoho svátku do druhého (pro jedny Halloween a druhé památkou zesnulých) s prémií jedné hodiny spánku navíc. Jako malá jsem byla přesvědčena, že Dušičky, je to co, měl vodník ve svých hrnečkách v rybníku. Proto jsem nechápala, proč se jednou za rok, celá rodinka vydáváme na procházku, i za nevlídného počasí, směr hřbitov? S dospíváním jsem to pochopila. Potřeba odčinit špatnému svědomí, protože celý rok si na to místo rodina ni nevzdechla. To asi odstartovalo moje racionální myšlení, zpopelnit a rozptýlit. Nemám potřebu, jednou do roka stát nad hrobem, abych na zesnulého myslela. Na ty milé co mě opustili myslím, skoro, každý den! A kdo ví, v dnešní době mondializace, až i já se odeberu do věčných lovišť, na kterém konci světa budou mí pozůstalí?! Než zůstat sama na hřbitově, budu raději pobývat v jejich srdcích, třeba i na konci světa!

Teď, vás zvu na trochu humornější pojmutí „duchování“







Pojďte se strašit do našeho „strašákova při strašných oslavách“…



 Dýní věnci vystrojeni
svíce zapáleny.
Z dýně duše vydlabaná,
rodinka je nabaštěná!
Nepotřebuji víc,
pak duchů a dušiček,
nebojím se – nic!
Lezarts
 Dýně „styling“,  hand made, naše děti!
Menu,“ les decorations, „ma petite personne“.


10 komentářů:

  1. Vidíš a já chodím na hrob prababičce a tatínkovi každý měsíc...já jsem zase pro pohřby do země, nemám ráda kremace, ale chápu, že každý nemá místo...ale jinak Dušičky mám ráda...asi proto, že miluji svíčky a beru to jako čas svíček :-D. Hezký večer.

    OdpovědětVymazat
  2. Hřbitovy ve mě vyvolávají respekt at jsou tam uložena těla a nebo popel, nemám vyhraněný názor, ale raději za těmi co nás opustili chodím na hřbitov...neumím si představit mít třeba urnu doma...měla bych neustálý pocit že dotyčného ruším...

    No a dýně je parádní...my budeme dělat dýně opožděně...neboť teprve včera můj muž splnil příkaz dovézt 3 ks ...kulatou,tlustou placatou,hubenou vysokou...uvidíme so nám vyjde...dluhý , široký , bystrozraký :-)))

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Renato, na tu první, trochu melancholickou, část tvého povídání mám dosti podobný názor. Jinak děti se docela vyřádily a ty strašáci-dýňáci se jim povedly.
    Opět máš moc hezké fotky a na té první je vidět, jaká je příroda velká kouzelnice. Hezký zbytek neděle. Ditta.

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Lezarts,
    bojím, bojím....:o)
    Dýňoví strašáci se moc povedly!!
    A krásně jsi to vyfotila!! I s pavučinkou.
    Já mám ráda dýně ve všech podobách!

    Musím Ti napsat, že když jsem byla malá, bála jsem se chodit na hřbitov..na velkých hrobkách byly sochy, které mi připadaly strašně strašidelné!! A dnes tam chodím ráda, docela často.. Za branami hřbitova se rozhostí úžasný klid, jsou tam nádherné stromy a člověk se na chvilku zastaví, položí kytičku... Pro mne je to takový dušičkový park.
    A pak zase těmi branami projdu zpět do ruchu života...

    Krásný zbytek neděle!!!

    Jarka

    OdpovědětVymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  6. Není to zvykem, ale dnes odpovím Všem najednou, protože vaše komentáře jsou hodně podobné.

    Nejdříve děkuji za pochvalu fotek! Co se týče názoru na hřbitov, je zajímavé, že se ráda procházím hřbitovem. Jarka, to velice dobře napsala,proč můžeme rádi chodit na hřbitov. Cítím to stejně!
    Samozřejmě, že respektuji ty co mají jiný názor než já. Cením si, že jste se semnou podělily o vaše názory.
    Přeji Vám, důstojné oslavy, ať už je budete oslavovat, kdeko-li a jako-li.

    OdpovědětVymazat
  7. Protoze jsem tak daleko od domova, zustalo jen to vzpominani ale uplne z tebou souhlasim. Kdyz mas nekoho v srdci,navsteva hrbitova je jaksi nepodstatna:0) Vyrezana dyne z ostatni dekoraci vypada nadherne, a krasne fotky to jeste podtrhuji! Mej se krasne, zdravi Monika.

    OdpovědětVymazat
  8. Moni:
    myslím, že ti co opustí rodnou hroudu, dospějí racionálně ke stejnému náhledu na věc! Jsem ráda, že se naše strašidýlka líbí.
    Už se těším na nové ukázky nápadů!!! S mechem už to mám v hlavě, ale ještě ne ve sklenici :-(

    OdpovědětVymazat
  9. Nádherné fotky, moc krásně fotíš...překrásné dýně...
    I já chci spálit a rozptýlit, ale nevím, zda-li mi to přání bude splněno. Teď na má přání "nikdo" nedá, jestlipak po smrti ano...

    OdpovědětVymazat
  10. Amélie:
    zatím je moc brzo myslet na to, zda toto přání někdo vnímá, dcery jsou ještě mladé a maminka pro ně je nesmrtelná! Určitě, až příjde ten správný čas, budou respektovat tvoje přání.
    Přeji Vám, hezké a pozitivní dny

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že se vám na mém blogu líbilo a zanechali jste o tom stopu.