pondělí 5. prosince 2011

Mikulášský horor, jak od Charlese Dickense! Pozor, nevhodné pro děti do deseti let.

Tak by se dali popsat naše, letošní, Mikulášské oslavy.  



Pro nové návštěvníky mého blogu, aby lépe porozuměli tomu, co bude následovat, prosím koukněte do archívu blogu  http://lezarts-renata.blogspot.com/search?updated-max=2010-12-07T21:09:00%2B01:00&max-results=50

Jako každý rok se značným časovým náskokem se začnu ohlížet po pekaři, či cukráři, který by upekl „Manala“, kteří jsou alfou a omegou naší mikulášské besídky. Vzhledem k tomu velkému množství, které spořádáme, jsem se nikdy nepokoušela o jejich pečení doma. Letos mi přislíbila, už po půlce listopadu, cukrárna v sousedním městečku, že mi těch 40 kousků upeče. Vysvětlila jsem, co a jak a zanechala jsem v jejich péči formičku.


Domluvili jsme se, že mi zavolají
kalkulaci, když se nikdo 5 dnů neozýval, navštívila jsem znovu cukrárnu. Paní prodavačka mi předvedla ukázku, málem mě kleplo! Na plechu leželi „Manala“ tencí, jako palačinka. Znovu jsem vysvětlila, že se používá vánočkové těsto a panďuláci mají být vysocí, jako formička a odkráčela jsem. 

 To bylo v pondělí.  V sobotu v 10 hod jsme vyrazili vyzvednout si naši pochoutku. Otevřu dveře a paní prodavačka na mě kouká, co chci a já, že panďuláky. Ona na to, že nejsou. Já na to, šprýmujete? Ona, že ne! Pro ztvrzení své pravdomluvnosti, zavolala cukrářku. Myslela jsem, že to semnou šlehne mezi šlehačkové dorty na pultu.
Z pozadí pultu se vynořilo, něco, co připomínalo cukrovou vatu prošpikovanou hřebíky. Look, aby asi nikdo nepochyboval, že je cukrářka. Viditelně nesla známky toho, že si v noci užívala na mejdanu, nejméně s dvacítkou punčových dortů a krabicí rumových pralinek.  Vrazila mi do ruky formičku a mdlobně s cudně sklopeným zrakem k zemi, odvětila, že jí to nešlo upéct. Musela jsem rychle opustit cukrárnu, protože jsem cítila, jestli zůstanu ještě chvíli, skončí to šlehačkovou bitvou, jak v němém filmu (jindy by to bylo k smíchu, dnes naopak). V hlavě jsem měla, jak v puse po mentolovém bonbonu:-( jenom mi tam tikali hodinky, že besídka začíná za necelých 6hod!!! Bylo mi jasné, že tady jsem potkala čerty v předstihu.

Jak na zavolanou, „Anděl“ spasitel, čekal za rohem. Nastal nerovný boj anděla s čerty. Můj anděl Jménem Lucie, vzal vše do svých rukou! Zaletěl k nám domů, zadělal na těsto a odletěl, protože měl "zabukovanou "andělskou agendu a my jsme byli "extrovka"!

Ocitla jsem se v kuchyni s vykasanýma rukávama. Jak u běžícího pásu, jsem se snažila splnit údernickou normu, upéci 40 Manala v rekordním čase.
Mikuláš, starý pán, poklimbával na křesle v kuchyni u krbu. Pro sebe jsem si myslela, že místo pochrupávání, by měl krotit, toho, pošťuchujícího mě, čerta. Rarach, však kolem mě poskakoval, pošťuchoval a vysmíval se mi, že to nezvládnu.  To mě rozpálilo do běla, zařadila jsem pátou rychlost. Ve 14h a 10 min, jsem vyndala 41 Manala z trouby! V tom okamžení, čert stáhl ocas mezi nohy a proletěl komínem. Mikuláš se zvedl a s šibalským úsměvem v koutku úst, se na mě podíval, sebral svou hůl a rozplynul se.
V 16 hod jsme všichni usedali k slavnostní

 "Mikulášské"svačině. Díky Andělu jménem Lucie, jsme si pochutnávali na těch nejlepších Manala, za 30 let!

Morálka: alespoň tentokrát dobro zvítězilo nad zlem a já vím, že dokážu upéct v rekordním čase 40 Manala doma.
Váš
Lezarts-alias „Andělský pekař“.

 


10 komentářů:

  1. Ahoj Lezarts, gratuluji k takovému výkonu. Krásně se to čte, když jsem to nemusela péct.
    Jana

    OdpovědětVymazat
  2. teda, to byl příběh jak z horroru. Nedokážu posoudit, jak bych se zachovala. Asi trochu jinak než ty :-(
    Jaromila

    OdpovědětVymazat
  3. Tedy smekám...já bych byla večer na Nově za zabití cukrářky :-D. Jsi neskutečná a děsně šikovná...

    OdpovědětVymazat
  4. Je vois que chez toi aussi c'est petits biscuits maison
    pour la St Nicolas....
    J'adore cette forme en petit bonhomme.
    Merci pour tes visites et tes commentaires toujours très sympas et très encourageants à continuer...
    Je te souhaite une bonne soirée
    A bientôt
    Laure

    OdpovědětVymazat
  5. Renatko, jsi prostě dobrá! K vaší Mikulášské svačince bych se tedy nechala pozvat! Nádherní stůl!
    Moc zdravím, Helena

    OdpovědětVymazat
  6. Milá Renato,
    četla jsem se zatajeným dechem... To jsou někdy událostě :).
    Jsem neznalá, co pak to ty Manala jsou? A jaké zvyky k nim patří?
    Přeju hezký večer! M

    OdpovědětVymazat
  7. Tak jsem nejdříve hópla do loňského Mikuláše, abych byla chytřejší a vyplatilo se to. Příští rok bych to také zkusila, ale nemám pajďuláka. U cukrářek bych to asi řekla takto: Co ti není dáno zhůry, v apatice nekoupíš. Dámy byly mimořádně natvrdlé a neschopné. Pěkný večer. Ditta

    OdpovědětVymazat
  8. úplně ve mně hrklo. Ale parááda, že se to nakonec zdařilo. Krásné figurky...A náádherné fotky. Nevím, jak to děláš, ale máš krásné fotky.

    OdpovědětVymazat
  9. Jano:
    já jsem tomu také nemohla uvěřit, že jsem to zvládla. Jsem ráda, že Tě to pobavilo, z toho plyne poučení, "co nás nezabije, to nás posílí":-)

    Jaromilo:
    byl to takový šok, že jsem potřebovala hlavně najít nějaké rychlé řešení.Tak jsem neztrácela čas s cukrářkou, ale racionálnějším počínáním. Bylo to, něco špatného, pro něco dobrého:-D

    Evíku:
    jeden okamžik jsem myslela, že tak také dopadnu, ale naštěstí byl tu Anděl spasitel:-)

    Heleno:
    platí příští rok tě zvu, ale musíš se připomenout!

    Mariano:
    Manala, je v alsaském nářečí panáček. Vysvětlení tohoto zvyku najdeš v odkazu, který je v úvodu článku.Děkuji za pochvalu slavnostní "tabule":-)

    Ditto:
    správná reakce. Formičku na pajduláka, jsem si dovezla z Asaska. Jestli pojedete letos kolem Asaska můžeš ji v domácích potřebách zakoupit. Jinak hotové panďuláky prodává v Praze pekařství "Paul" 25,- Kč kousek. Co se týče cukrářek, máš pravdu, tady by ani zhůry nebylo možno nic dát:-(((

    Amélie:
    taky ve mě zahrkalo:-(
    S focením jsem úplný autodidakt, několik let jsem byla přesvědčená, že neumím fotit. To také neumím, ale dnešní fotoaparáty, jsou tak chytré, že to umí za nás. Pak si trochu pohraji s programem na úpravu foto v počítači a je to :-)
    Třeba ti to jednou budu moci ukázat.

    OdpovědětVymazat
  10. No jo, hrát s programy si neumím, to je pravda, ani na to nemám čas...ALE JEDNOU... :-)

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že se vám na mém blogu líbilo a zanechali jste o tom stopu.