pátek 18. října 2013

Po "Wellness s Adriana Karembeu" vás vynesu, až na "Velký Balón"...


..., lépe řečeno dnes vás vezmu po malé "Wellness kůře" na vrcholky hor 
a ukáži vám výhled ze Grande Ballon, 
"střechy" Alsaska. 
Aby jsme horskou tůru zvládli vezmeme to přes Jungholtz, kde se dáme trochu do kondice ve velice příjemném hotelu


.Zdejší místo je známým poutnickým cílem, tak se tu určitě musí dít zázraky, když se tu i občas zastaví (mezi dvěma módními defilé)Adriana Karembeu.


Mohu vás ujistit, byla jsem v hotelu, oproti ní, hodně inkognito, tak mě na fotkách nehledejte:-)!
(Doufám, že jsem teď neprozradila tajemství zázraku její věčné krásy?
Každopádně, jsem tu teď práskla toho mého...:-D) 


Vybavení hotelu v alsaském stylu, působí velice útulně a člověk se tu cítí téměř, jako doma!
Měla jsem potíž, abych opustila pohodlné prostředí a pokračovala v našem putování.


Nebylo by divu, že by se tu děly zázraky, protože hotel sousedí  se svatostánkem Thierenbach. Zdejší klášter byl totiž postaven na počest jednoho zázračného uzdravení. 


Teď, když jsme v olympijské kondici můžeme stoupat na nejvyšší horu Vosges, Grande Ballon (česky řečeno Velký Balón), který se tyčí do 1 424 m nad mořem. 
Škoda,  lehký opar rozmazával výhled, ale i tak stojí pohled na kraj Alsaska za to!!! 
Ne nadarmo se dává Vosges přívlastek, modrý obzor.


Z Vosges to vezmeme, přes Rýn do Švýcarských Jura, ty nám budou dělat kulisu k cestě na jih, přes Freiburg, Lausanne a Genéve znovu do Francie.


Chcete vědět kam dojedeme? 

Stačí vyhlížet na rozcestích blogů mojí siluetu poutníka 
a najdete pokračování! 

Váš 
Lezarts,
"modrý (třeba i moudrý) poutník".

úterý 15. října 2013

Já,..že mám boty ty toulavý...?

to jsem zjistila, když jsem se ohlédla za letošní jarní a letní sezonou a vy tím, že moje příspěvky na sebe dávají čekat.
Já, která nerada cestuji, jsem zjistila, že letos vyjímka potvrdila pravidlo a já balila kufry častěji, než moje povaha normálně snese. Když už cestuji, tak pokud možno za účelem změny a to po hodně stránkách, do zavazadla nepřibaluji počítač a mobil je jenom přístrojem v případě nouze. Prostě cílem cest, krom krásných míst, je několik dnů bezstarostnosti.
Poslední cesta se nám opravdu povedla. Počasí přálo a my jsme se vrátili s plnými zavazadly úžasných zážitků.
Nebojte se podělím se.
Dnes vás vezmu na procházku do ZOO v Mluhouse. 
Ač toto město a jeho okolí,bylo leta mým letoviskem, nikdy jsem nenavštívila, jeho zoologickou zahradu.
Tak to letos bylo poprvé, lépe pozdě, než nikdy:-)
Po vynikajícím obědě v přilehlé restauraci (pojedete-li kolem, vřele doporučuji), jsem mohla za krásného počasí jít na návštěvu obyvatel parku.

Trochu zhýčkána pražskou zoo, jsem byla zklamána, buď hodně zvířat mělo odpolední siestu, nebo někam zmizelo???


Zato park, jako takový je nádherně upraven a osázen.
Zrovna probíhala výstava Jiřin a ty mi vynahradily nedostatek fauny. Kdo by takové krásky nechtěl do vlastní zahrady??? 
Zatím co se tyhle giganti a krasavice zde producírovaly, ty moje mi mezitím doma docela omrzly.






Lev si to žehlil u své družky a láskyplně jí funěl do ouška.


Na louži se pelikáni hašteřili s volavkami, při nedělním obědě.


Lepší páv na střeše, než holub v hrsti...


Největší atrakce a foto-modely Suricaty..., 
hned bych se tak povalovala na sluníčku!



Trochu větší kousky..., 
To je tak, když manželovi řekne, ať "mi vleze na záda"!


Kdo chce s vlky býti, ten musí...
...a medvědi, nevědí, že...
či,či,čí kočičky, kočiččí...
...bizoní línání...


Plameňáci, jako vždy to přehnaly se sluněním:-)


Trochu australské exotiky s mini klokany.
...a jiné momentky.



...tak, zase zpět ze stromů na zem!!!

Jestli chcete se mnou ještě trochu cestovat, příště se vydáme na vrcholky hor.

Krásné podzimní dny přeje všem
Váš 
Lezarts,
že by budoucí  Phileas Fogg?