pondělí 8. srpna 2011

Stará lavička po prarodičích.

Dodnes si pamatuji, jak jsme s babičkou dědečkem na ní před domem sedávali. Děda mě houpal na kolenou, za pozpěvování hopsá, hejsa… Později s celou rodinou, jsme na ni sedávali, za krásného počasí na terase k jídelnímu stolu. Pak dostala trochu místo v ústraní a sloužila na odkládání koše s prádlem u sušáku. Jak jinak, mám k ní nostalgický vztah.  Po těch letech potřebovala velkou renovaci. Nová prkna a nátěr. Než jsem se nadála, byla rozebrána a já nestačila nafotit stav před, tak jsou foto jenom po. Prošla za těch X let několika nátěry, většinou varianty zelené.  

Po počátečních pochybách rodiny nad mým výběrem nové barvy, sklízíme obě úspěch.  
















Posuďte sami, jak jí to
s fuchsiemi a ibiškem sluší.

























3 komentáře:

simpl řekl(a)...

Lavička vypadá parádně. Fuchsie máš krásné, mě to letos s truhlíky nějak nejde - begonie chcípají, fuchsie chcípají, akorát muškáty celkem jdou. Pěkný den, Ditta.

Katerina řekl(a)...

Renato, lavicka je kouzelna. A to barevne ladeni ji moc slusi. Myslim, ze jsi zvolila dobre. Hezky den, Katerina

Lezarts řekl(a)...

Ditto:
Fuchsie si zatím vedou dobře, modlím se,aby je nenavštívili nemoce a paraziti.Muškát je nejvděčnější rostlina do truhlíků.
Snad si na lavičku i sedneme?!
Heslo dne: Naděje umírá poslední!
Salut.

Katerino:
ve výběru barvy mě vedl neomylný ženský instinkt. Plácám, bylo to důmyslně promyšleno.V zahradě je potřeba barvu, která trochu tříští převahu zelené.
Na brzkou.