...kolem sebe.
Kdy?
Nejlépe ve dnech, jaké nám servíruje už dva měsíce paní zima, téměř každé ráno.
Jak?
Jako já! Když se potřebuji při práci v atelieru trochu rozptýlit u dobrého šálku čaje, neodolám, abych nevyndala moji čarovnou trubičku. Má své čestné místo, mezi všemožnými udělátky. Pěkně jí vezmu mezi prsty a nasadím k oku. Stačí se, už pouze točit na židli, střídat směry a jsem v záplavě barevného světa. Musím se nutit, abych pak zase moji čarovnou hůlku uložila zpět.
Už jste jistě poznali..., ano je to kaleidoskop. Sice ten můj kaleidoskop, je pouhou náhražkou, toho z mého dětství. Ten byl jako homole, uvnitř měl zrcátka a barevná sklíčka. Při hře s ním, ze zrcátek se sklíčky vyrůstala nekonečné množství exotických květů a kaleidoskopů. Každým pootočením jemně zachrastil, jako když malé víly sypou do očí, plno drobných barevných střípků světa kouzel.
Nevím, kam se poděl a tak jsem vzala za vděk jednou z jeho napodobenin. Žádná zrcátka, ani sklíčka, jenom kulička a celuloid naříznutý do trojúhelníku a vše vsazeno do kartonové trubičky.Tak místo obrazců z barevných sklíček, se deformuje pouze to co nastavíte před objektiv.
Ale jsem vděčná..., i když bych tak ráda měla znovu ten kaleidoskop, jako v dětství.
Ale jsem vděčná..., i když bych tak ráda měla znovu ten kaleidoskop, jako v dětství.
Pojďte a nakoukněte do mého pohádkově barevného světa.
Jestli jste někdo můj kaleidoskop (pravý kaleidoskop) našel, dejte mi vědět.
Nebo, že by to už byla pouze, pohádka mého dětství!
Nebo, že by to už byla pouze, pohádka mého dětství!
Snad jsem vám dala dobrý návod, jak si vyčarovat hezčí den,
i když nám nad hlavou sedí šedivý klobouk inverze...
i když nám nad hlavou sedí šedivý klobouk inverze...
Váš
Lezarts
a jeho kouzelný kaleidoskop.