středa 22. února 2023

Těžká konkurence…

 


…, kterou dělám sama sobě.

Zní to trochu nadsazeně, ale níže zjistíte proč.

Pravidelní návštěvníci, už znají mé dva koníčky, lépe řečeno koně, patchwork a zahradu. Mám z toho už delší dobu ( téměř 8 let), dilema. Odchodem osobního zahradníka do pracovního poměru v nebi, jsem na zahradu sama. Patchwork tím utrpěl značnému úbytku mé pozornosti ( je od “přírody” skromný), má vyhrazenou jen minimální část roku. To znamená od půlky listopadu do března. Zato zahrada si mě přivlastňuje na zbytek roku. Nemám zázračný recept, jak vyrovnat ten nepoměr! Mohu si vlastně za to sama! Nebavilo by mě sedět v mém patchworkovém ateliéru a koukat na zanedbánou zahradu. Zato ze zahrady nevidím do ateliéru na jeho obsah. Navíc, oproti zahradě, má ateliér zanedbatelnou velikost. 

A teď ještě k tomu tento titulek!


Nebojte, nebude ze mě spisovatelka!
Pro více pochopení,
 se dočtete zde

Snad tu konkurenci zvládnu?!
:)

Váš
Lezarts,

zase v nesnázích:)



pondělí 6. února 2023

Únor , není bílý (alespoň u nás), ale zato…

 


… stránky mého blogu ano😐

Jak to vysvětlit? Jestli to vůbec jde? Zkusím to.

Za 1) stále jsem nezvládla jak přidávat komentáře na blogu, který žádá přihlášení Googl🙁. Ujišťuji  Vás, že pravidelně čtu Vaše příspěvky.

Za 2) stále jsem nezvládla, jak moci komentovat Vaše komentáře pod příspěvky na mém blogu🙁.

Za 3) se dějí neustále věci, které jsem moc naplánovala a odvádí mojí mysl i sílu jiným směrem, než ke psaní blogu. 

Za 4) jsem si opět naprogramovala renovaci obydlí. Maluji natírám dekoruji. To co obyčejně trvá max 2 dny, mě trvá už 3 týden. Jestli dokončím tuto akci v této pětiletce, snad i předvedu výsledek v nějakém příspěvku?

Za 5) hlídala jsem vnoučka a potažmo i dceru víc než je průměrná norma. Dcera podstoupila úspěšně operaci ( události kolem její první hospitalizace by byl na samostatný příspěvek) a tak jsem přidala ruku k dílu.To v mém případě znamená, vařit dietně pro dceru i mě ( Jo, Jo… čeká mě stejná operace za 2 měsíce). A když vnouček nespal ( a to on přes den toho moc nenaspí), jsem se mu intenzivně věnovala. Všichni víme, že čas rychle utíká a tak hltám  každý vnukův vývojový pokrok. Odměnou jsou mi jeho šťastné úsměvy, když se mu podařil někam se doplazit, dolézt po čtyřech, sednout a nebo si stoupnout. K mému potěšení ho baví knížky.To byl důvod, abych s nadšením vykoupila knihkupectví a udělala zásoby leporel. 

Snad mi po takové “ obhajobě”vystavíte omluvenku za mé absence na blogu😁





A teď si  dám za ten spisovatelské výkon odměnu😁, jenom bez sněhové dekorace za okny.


Váš 

Lezarts,

v naději, že si una chvíli pozastavil čas😉