Nemáte také pocit, že vám do finiše, před Jarem začíná ubývat pep´s?
I když pečlivě udržuji hladinu vitamínů v těle, tak sluníčko, zdroj mé energie, nevyrobím. Teď navíc v exilu mé diety, se mi začíná můj pep´s, na rozdíl ode mě, vytrácet před očima. Jak jsem na blogu viděla, každý si ho snaží dodávat po svém. Já si ho dodávám mimo jiné také tím, když neběhám s holemi po okolí a nemohu nakukovat do lednice, že alespoň nakukuji do fotoalba!
Poznáváte, co je to za zeleninu?
Zda ne, dovolte, abych vás představila- pan Artyčok.
Protože na našem trhu jsem ho našla prodávaný ve špatné kvalitě, byla jsem ráda, že
se mi vloni podařilo vypěstovat na zahradě Artyčok vlastní. Sazenice jsou z dovozu a úroda byla prozatím, jen na ochutnání, ale hlavně, že se mi jej podařilo vypiplat i v našem podnebí.( Snad přežije zimu?)
Nejen, že je to zdravá lahůdka (snižuje cholesterol v krvi, podporuje trávení..), ale když ho nesníte, dozraje do velice exotického květu, který vydrží pomalu celý rok.
Na rozdíl od jiné zeleniny, Artyčok je nejen chutný, ale i dekorativní.
Nejchutnější část, je jeho "srdéčko", ke kterému se musíte pěkně dopracovat. Oddělit všechny listy, odstranit pestíky a pak - slastně vychutnat jeho střed velký, jako jednohubka.
Artyčok, jediná potrava, které vám zbude na talíři po její konzumaci víc, než když jste ji začali jíst:-)
Už jste ochutnali čerstvě upravený Artyčok?
Váš
Lezarts
aux coeur de l´artichaut:-)
