...na dobrou náladu neexistuje, ale...???
***
Když za okny máme šedivo a vlhko, místo, aby mrzlo,
byl sníh a nad vším zářilo sluníčko,
většina z nás má trochu problematický start do dne.
I já..,
...proto si vypomáhám prohlížením fotografií,
hlavně těch na kterých sluníčko hraje hlavního manekýna:-),
nebo koukáním do krasohledu.
Zkuste to dnes se mnou, třeba i vám trochu vylepším náladu
a přinesu vám do duší trochu slunce!
I když, jak zní dnešní titulek, není to univerzální recept.
Není tak dlouho, kdy slunce zdobilo oblohu a bylo 14 st., tak hurá do lesa.
Náš čtyřnohý miláček u toho nemohl chybět!
Jen se po pár metrech, rychle ocitl v náručí páníčka,
to v okamžiku, kdy se nedaleko nás přehnalo pěkné stádečko
divokých prasat.
Musím se přiznat, že kdyby v ní nebyl on, byla bych tam určitě strachy já.
Událo se to zrovna, když jsem si připravovala fotoaparát.
Místo focení (ani by to nešlo, jak se rychle kanci hnali),
jsem v zoufalství hledala kam se uchýlit.
Všechny stromy vysoké, jako domy a dole bez větví. Je jasné, že se nikam nevyškrábu, protože šplh od základní školy netrénuji....
...a tato anténa, byla kapánek daleko...
Zadržela jsem proto dech a modlila se, aby si to divočáci nerozmysleli a neběželi nás "pozdravit".
Naštěstí pokračovalo stádo jiným směrem. Bez mučení přiznávám,
že jsem se pak celou procházku necítila moc v bezpečí a měla jsem uši našpicované,
snad ještě více, než náš pes.
Překvapilo mě, že v tuto polední hodinu jsou divočáci aktivní a tak blízko obydlí.
Byla jsem přesvědčena, že vyrážejí více v noci a za soumraku.
Ale i tak se mi podařilo zachytit slunce a zelenající se zem pod stromy,
do zásoby, pro chmurné dny.
A naše zahrada si letošní lednové počasí, také pojímá po svém...
... i bez slunce kvete.
Jaký je váš recept na dobrou náladu?
Váš
Lezarts,
sluneční pošťák:-)
