úterý 7. října 2008

Jak jsem slíbila, malé povídání o Boutis et le Piquage Marseillaise (Marsejská výšivka), aneb "Šifrovaný jazyk žen".


Boutis je prošití drobným předním stehem dvou vrstev látky a následovně vytvořené motivy jsou vyplněny bavlněnou přízí, aby se docílilo plastického efektu.
Marsejská výšivka je prošití několika vrstev látek předním stehem, bavlněných nebo hedvábných, jednobarevných nebo s potiskem, které pocházely buď z místních textilek, nebo a to častěji z velkých manufaktur potisku, jako Jouy (Ile –de-France), Wesserling ou Mulhouse (Alsasko).
Už od útlého dětství děvčata připravovala svojí výbavu: 12 povlékání na postel s Marsejskou výšivkou a 13 kus byla monumentální výšivka Boutis, přehoz přes postel a spodnička z flanelu, které ji provázeli celým životem.
Tyto výšivky, které zhotovila a symboly, které použila, vypovídaly, o jejím náboženském příslušenství a sociálním zařazení. Je to opravdový dobový dokument, který vypovídá o rodinných klanech a životních představách, každé z autorek.
Nejvíce používanými dokumenty byly srdíčka (láska), růže, maltský nebo Saint-Andrého kříž, mušle sv. Jakuba (pohostinství), olivová snítka, granátové jablko (bohatství a plodnost).
Například výšivka, kterou mladé děvče vyšilo na středu, který představuje střed domácnosti, hnízdo s propletenými ptáčky, symbolizovalo svatbu z lásky.
Jiná výšivka, v jejímž středu je zobrazen roh hojnosti, zobrazuje přinesené věno nevěstou (svatba pro peníze).
Každá z mladých děvčat přenesla do své výbavy svoje symboly a naděje.
Mladá děvčata také vyšívala pétasson (malou dečku z bílého batistu, vypracovanou technikou Boutis, která sloužila mladé mamince k zabalení miminka, aby jí nepotřísnilo šaty, když je držela v náručí)., zdobenou s přesně určenými motivy pro tento druh dečky.
Boutis plnilo roli šifrovaného jazyku žen.

Pro více obrázků a informací doporučuji navštívit stránky La Maison du Boutis www.la-maison-du-boutis.com


Překlad z Magicpatch - Les basses du Boutis- R. Stehlinová

pátek 3. října 2008

Reportáž ze Saint Marie aux Mines

Prázdniny jsou už jen vzpomínkou a hurá ať se vede putování za patchworkem. I já a jako mnohé české patchworkářky jsem se vydala na největší výstavu patchworku v Evropě do Francie, která se konala už po 14 v Saint Marie aux Mines. Městečko, uložené v jednom kouzelném údolí mezi kopci Vosges, které se pyšní mimo jiné i historií spojenou s hnutím Amisch. Vlastně jsem se tak trochu vracela i k mým kořenům. Nejen, že jsem v těchto krásných místech Francie strávila několik let, ale nakazila jsem se zde také patchworkem. Pro ty, kteří nevědí nic o společenství Amisch, i když je to jeden úsek historie, který mě velice upoutal a o kterém jsem si toho hodně přečetla, doporučuji, aby si vyhledali odbornou literaturu, ta všem dá uspokojivější vysvětlení o tomto hnutí, než to dokážu já. Vyzbrojena vhodnou obuví, protože festival je umístěn v pěti různých městečkách, překrásným podzimním počasím a propagačním materiálem o českém patchworku jsem vyrazila čelit nesčetnému množství zážitků v pozemském ráji patchworkářek. A ráda by jsem se o ně touto cestou občas podělila. Kapitola první bude o Bouti. Zatím jenom několik fotografií na ukázku této ruční práce původem z francouzské Provence což je jih a jihovýchod Francie. Poznámka pro nezasvěcené, pro Pařížany je vše, co je za branami Paříže už Provence. Předem se omlouvám za nedokonalost, nejsem nadaná fotografka a speciálně tento druh ručních prací se špatně fotografuje.