Abych neměla dojem, že je celý den noc...

...musela jsem si udělat iluzi a koukat na barvy, které připomenou jiná roční období, než zimu.

Co myslíte fotila jsem měsíc v úplňku, 

nebo slunce za poledne?

Téměř k nerozeznání že?! Aby mě ty lednové dny, které nám v naší krajině panují, nepřivedli do chmur, listuji v mém látkovém depozitáři barev. Dnes jsem si udělala ozdravnou chvilku pohledem na patchwork "Cesty lásky". Sice název by se tématicky hodil spíš k sv. Valentýnu, ale tou svižností barev se mi hodil ke kontrastu se šedí za okny.

"Les chemins de l´amour" aneb "Cesty lásky", jsou trochu důkazem toho, že kovářova kobyla chodí bosa. Je to první deka pro jedno z dítek, (teď nezbývá, než pracovat na dece pro druhé, aby nebylo žárlivosti), už bylo na čase!  

Velikost mého atelieru  i moje fyzická kondice, jsou příčinou, že se moc nehrnu do šití podobných opusů, měří 2 x 1,60 m. Zde jsem si opravdu zavzpírala, už jen při šití topu, je z bytového textilu. Všechny tyto okolnosti rozhodli o způsobu quiltování. Je quiltován na profesionálním rámu a šicím strojem k tomu přizpůsobeným. Vřele doporučuji, deka je najednou vypnuta a za odpoledne prošita, viz.  www.bellus-gallery.com .Je pravdou, že technika, kterou jsem použila, je takovou "rychlo-postupovou". Využila jsem potisku textilie k vyskládání vzoru. 

Jak by jeden řekl, k čemu to je rozřezat a znovu poskládat?! Já říkám, aby se umocnil efekt a ušetřil čas! Zaručeně mnohé z vás poznaly původ látky. Ano, ano, jedná se o dvě bytové textilie z tak oblíbené "AEKI".  Je výhoda, že tento obchod, nabízí dost látek ve stejných odstínech barev a v různých vzorech.   

Vznikl také zajímavý efekt z rubu, ovšem jen v případě, že se budete dívat proti slunci:-)

Váš

Lezarts

vyzývající slunce, dostav se!

Kdepak ty ptáčku, hnízdo máš...?!

Mohu s klidem prohlásit, že u nás v kuchyni! 

      ***

Nebojte se, nestal se ze mě zanícený ornitolog, ani lovec nevinných opeřených pěvců. Pouze jsem potřebovala s novým rokem, nějakou změnu v obydlí! 

Když, už nejde moc stěhovat nábytek, zaměřila jsem se na osvětlení v kuchyni. 

Máme takový "dvojlustr", který se dá, jako za starých časů, pomocí závaží nastavovat na různou výšku. 

Jeden závěs světla, visel nad kuchyňskou linkou a všichni (krom mě), kdo měli nad 1,55 cm se při mytí nádobí, pravidelně o lustr praštili. Druhý závěs ve svém umístění  působilo, jako "slepé"rameno světla. 

Novým rozvěšením se hned podařilo 2 v jednom,

 dekoračního i osvětlovacího efektu. 

Protože se mi, už dlouho líbí ptačí klícky, které slouží, jako lustr tak..., jedna se u nás našla! 

Aby nebyla prázdná zabydlel se v ní náš ptáček "Kulišáček". 

Závěsná polička díky zavěšením druhého ramena v jejím středu, získala na efektu 

a já světlo nad pracovní deskou.

Tak mě napadá, že nevím, zda je to pan "Kulišáček", nebo paní? To asi uvidíme, jestli pod teplem světla vysedí vajíčko?!

Váš 

Lezarts

"budižsvětlo"

V okamžiku, když si paní Zima vzpomene, kde nechala svůj bílý kabát a navlékne jej...

..., nastává pro mě ten pravý čas!            

                                                              

Mohu si takto vychutnat teplo, které sálají krbová kamna. Pohodlně se uvelebím v křesle a pozoruji okny verandy tu bílou krásu! 

Uvařím si dobrý čaj a uzobávám "čokoládové sněhové koule"- tak se ta pochoutka opravdu jmenuje.Pohodově naladěna, mohu začít snít o tom, jaké změny, jen se ukáže Jaro, udělat v naší zahradě. Otevřu si k tomu můj oblíbený snář, časopis MON JARDIN, ma maison.

Nemáte chuť si se mnou zalistovat?

 Minulý rok, když nehorázně stoupla cena vajec, jsem pojala touhu, mít nějakou slípku na naší zahradě. Rodina mi to však rychle rozmluvila s argumenty o opatrování, predátorech (jsme u lesa), zřízení výběhu, podle evropských norem atd. Ovšem, když jsem v časopise zahlédla tyto krasavice..., je těžké odolat a netoužit, třeba po takové slepici s příhodně zimním jménem "Sněhová koule". Manžel jí ohodnotil, že by se mohla zaměnit s dobře vyčesaným psem Pudlem:-) I ty ostatní jsou atraktivní fešandy! Tak si říkám, že naděje umírá poslední! Prozatím se musím spokojit s jejich neživými exempláři v mé kolekci. Je pravda, že tyhle odrůdy, jsou nenáročné.

Jak odolat zahradnímu baroku?! Myslím, že pan zahradník bude mít na jaře práci. Už mám v plánu obohatit zahradu o nějaký  krásně tvarovaný keř.

Ejhle pletivo pro králíkárnu a co se z něj dá vyrobit! 

Materiál máme na skladě, teď ještě, zda se najdou i ty šikovné ručičky?!

Takovéhle sofa bych si dokázala v domě dost dobře představit, jen mít místo, "kam s ním". Pak v něm, za teplých letních dnů lenošit a představovat si, jak "Někdo" vyrovná dříví do podobného tvaru.

Váš

Lezarts

pěkně v teple.

Ve 121 letech a poprvé cestují po Evropě!

Ptáte se kdo...? 

...,moji prarodiče. Letos by jim bylo 121 a 122 let. Je to téměř 93 let, co si řekli ano. 

Za svůj život se nedostaly z rodné hroudy dále, než do Karlových Varů.Tak ani nevím, zda byli na svatební cestě? 

Proč ne, i když in memoriam, připravit mojí babičce a dědečkovi svatební cestu po Evropě?! 

Snad si tu nezadělávám na aféru špatného zacházení se seniory a oplétačky se sociálkou?! Ujišťuji, nebrala jsem to na lehkou váhu, ale zajistila jsem jim důvěryhodný doprovod! Cestuji s panem prezidentem V. Havlem.

(viz. archív blogu 5. říjen 2012, docela zajímavá souvislost ve dnech před volbou prezidenta!)

                                                      Jedná se o můj druhý  patchwork, 
                                                který putoval vloni na výstavu do Francie.

Doufám, že se jim tato cesta Evropou bude líbit a všichni se mi vrátí za dva roky ve zdraví domů. 

Na této cestě se ocitli, díky zadanému tématu konkurzu "Jeden patchwork, jeden život".

 Stali se mi inspirací k vypracování  patchworku pod jménem "Kořeny mého života". S dědou jsem, jako malá, sázela ořech, který je dodnes dominantou usedlosti ve které žijeme. Je to vlastně ztvárnění, mého "návratu k mým kořenům".

Použila jsem několik různých technik a materiálů, ale hlavně jsem mohla zakomponovat několik kousků z mé sbírky starých krajek.

Ke slovu přišla nejen klasická batika, ale i batika "rezavou polívkou".

Ruce samovolně vedly patchwork a malování jehlou-volné quiltování, bylo opravdovým potěšením!

Počítač pomohl s přenosem a úpravou fotografie a 

technika přenosu obrázku z papíru na textil, se dostal také do akce.

Nalepování krystalů.

Vypalováním látky za tepla, tím se docílí, že 

různé druhy textilu vytvoří zajímavé efekty.

Váš 

Lezarts

zapleten do svých kořenů života.

Na tři krále, kam půjdeme takto dále???

Máme, tak jak už každý rok, zasebou oslavy  Epifanie. Stále slavíme stejně viz. příspěvek leden 2012. Pouze letos jsem si fant vytáhla já. Tudíž jsem královnou roku a snad nedopadnu, jako M-Antoinette:-), ale  bude pro mě úspěšný!

Místo příspěvku z oslav "Tříkrálových", vás vezmu na procházku do lesa. Mohlo by se zdát, že to bude pohodový příspěvek a  únik do klidu lesních zákoutí, omyl! Je to téma spíše k zamyšlení..., nad problémem, jak to půjde s naším našim, životním prostředím dále?!

 Žijeme prakticky v "zajetí" jedněch z nejkrásnějších lesů Středočeského kraje, říkají, že jsme plícemi Prahy. Chtěla jsem si trochu, procházkou v lesích po Novém roce, oživit moje vzpomínky o jejich krásných zákoutích. Několik měsíců jsem se do lesa nedostala a to co jsem tam uviděla, mě přímo šokovalo!!! Po několikaletém těžení dřeva z našeho obecního lesa, jsem našla les v dosti zdevastovaném stavu.

Chodit po lesních cestách, se prakticky dá pouze za mrazu, jinak riskujete  že se vyválíte, či utopíte v blátě vyježděných kolejí, po těžké strojové technice dřevorubců.

Potok stále neudržovaný, tvořící bažiny a stále více znečištěný, nepřejdete! Most, který tu stál téměř 100 let nepřežil, jeho neúměrné používání těžkými vozidly.(V obecním zpravodaji je uvedeno, že letos most opraví, asi se spletli, snad znovu postaví).

Neuvěřitelné výseky lesních parcel, aby si vítr mohl tím lépe zařádit ve zbylém oslabeném porostu!
Pokácené stromy, které zůstanou hnít, protože je nikdo nesveze!

Tak si říkám, co by tomu řekli bývalí pánové z Lichtenštejnska, kteří darovali v roce 1936 lesy naší obci?!
Ani se nezmiňuji o stavu překrásné zámecké cesty, kterou vybudovali. Je osázena exotickými dřevinami a částečně byla i vydlážděna. Byla to jedna z nejkrásnějších cest, podél potoka lesy, spojující Černokostelecký zámek a tvrz v Tuchorazi.

Les je bohatě zabydlen zvířaty, nacházíme všude jejich stopy..., ale jak se zdá i lidmi...jejich stopy, ty však jen tak nevymizí!!!

Lidských stop je tu zanecháno, nejen v podobě  přetvárnění terénu, díky stoky obce vyvěrající do lesa... Černé skládky, jsem už nemohla nafotit, došla mi, asi z milosrdnosti, baterie ve fotoaparátu.

Jedinou útěchou mi zůstali náhledy do korun stromů, s modrým nebem v naději, že se stane zázrak a zde se někdo ustrne, nad naším životním prostředím. Protože po zkušenosti z mé intervence na obecním úřadě s poukázáním, pouze na nevyhovující kvalitu pitné vody a žádostí pravidelného uveřejnění rozborů vody, jsem zastupitelstvem byla hodnocena za hysterku!!! Pana starosta mi ironicky odpověděl, zda bych nechtěla, aby  publikovali na stránkách obecního webu, "zpoždění i každého autobusu"... na to se už nedá, jako jedinci otevírat diskusi o zbylých problémech NAŠEHO životního prostředí.Sama ten boj těžko mohu vyhrát. A ostatní potenciální "bojovníci"? Jako by se po nich v obci slehla zem, všichni mají totiž nějakého kostlivce ve skříni a musejí ho bedlivě hlídat! Tak nemají čas na obtěžování obecních zastupitelů! Ať žije demokracie...?!

Jak takové situace řešíte Vy? 

Váš 

Lezarts

 ...žádající, " zastavte zeměkouli, chci vystoupit, protože se svět zbláznil!"