pátek 30. září 2011

Francie trochu jinak, nejen jídlem a pitím, živ je Francouz…

..., ale i uměním.

Tentokrát něco o slíbené výstavě patchworku, a protože se jedná o velice komplexní festival, jistě akceptujete, že reportáž rozložím do několika příspěvků.
Znalci mě omluví, že dnešní část začnu pár řádky o historii největší evropské výstavy patchworku, letos už 17 Carrefour Européen du Patchwork. Výstava se tradičně koná v polovině září v půvabném údolí Val d´Argent – Asasko http://www.valdargent.com/tourisme/
http://www.valdargent.com/pahistoire.htm Dříve proslulé údolí svojí těžbou stříbra, (proto název údolí- Stříbrné) dnes bojuje o přežití. Není zde prakticky žádná pracovní příležitost, doly jsou dávno uzavřené, textilní i jiný průmysl, díky mondializaci zmizeli! Pořádání festivalů kolem látek a minerálů je jednou z mála příležitostí, kdy toto krásné údolí ožije díky tisícům návštěvníků z celého světa a přinese trochu pracovních příležitosti místnímu obyvatelstvu.

Festival je rozložen do 4
městeček,
Liepvre,
Rombach,
Ste.Croix-aux-Mines a
Ste.Marie-aux-Mines,
které objíždí každých 20 min naveta.
27 kostelů, kaplí, divadlo, význačných budov, sportovních sálů a divadlo se stanou na 4 dny výstavními síněmi, pro patchwork a textilní umění. Máte možnost zapsat se do kurzů, které pořádají světoznámí umělci a utrácet u 150 specializovaných prodejců. Festival vznikl před 17 lety jako malá výstava prací místních patchworkových klubů. Ovšem nebyla to jenom malá náhoda, že z malé lokální výstavy se stala mezinárodní expozice.
Ste-Marie-aux-Mines, v 16 a17 st. obývala početná a prosperující komunita Anabaptistů, kteří sem přišli z území dnešního Švýcarska a Moravy. Jejich prosperita se stala trnem v oku jinak nábožensky smýšlejícím obyvatelům Alsaska. (Amišové, jsou odnož anabaptistů. Založena patrijarchou Jakobem Amannem, jsou hluboce nábožensky založeni a jejich pacifický výklad bible jim přinášel v Evropě represe). V roce 1712, byli donuceni k vysídlení z Alsaska Královským dekretem Ludvíka XIV. Dále pronásledováni na dnešním územím Francie, volili cestu do „Nového světa“,a usadili se v Severní Americe. Největší část této komunity žije dodnes v Pensylvánii, Ohiu a Indianě.  Amišové, krom svého způsobu života,který je uzavřen okolnímu světu a žijí pouze ze zemědělské výroby, se také proslavili svými krásnými quilty, které mají nezaměnitelný podpis(používají pouze jednobarevné látky).Autorky při tvorbě patchworku dodržují přesná pravidla, která jim vštěpuje jejich komunita.Životní styl Amišů se zastavil v 17 století.
(Poz.autorky. Občas si, ve stavu v jakém se nachází naše společnost, říkám, že to není možná špatné? Amišové vlastně dali do praxe už v 17 st.rčení:" Zastavte zeměkouli,svět se zbláznil, chci vystoupit"!)
                                                                                                                                       












Amišské ženy, jsou opravdu dokonalé v ručním quiltování!








V Ste.Marie-aux-Mines,
je pravidelně pořádána konference panem Jaque Légeret a expozice Amišských quiltů v kostele „des Chaines“. Před vstupem do kostela stojí tradiční amišský  povoz.
Více o historii Amišů najdete na tomto odkazu: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ami%C5%A1ov%C3%A9

pondělí 26. září 2011

Pro milovníky a milovnice Francie.

Francie je pro většinu milovníků této země spojena hlavně s Paříží, Alpami a Provence. Možná mnozí ani netuší, že 600 km od Prahy začíná, kouzelný (mezi mnoha jinými) region Alsace. Tento malebný kraj rozprostřený na horním a dolním Porýní, je bohatý historií, folklorem, architekturou, vinicemi a jak jinak i svojí regionální gastronomií.V Alsasku se mimo francozským jazykem, hovoří dialektem,který je podobný německému jazyku. Je to  pozůstatek z pohnuté historie tohoto pohraničního území. To vše je lemováno na západě modrou linií Vosges a úrodnou planinou na východě, zavlažovanou Rýnem. Od Strasburku, přes Colmar, až po Guebwiller se vlní, někde až po úpatí Vosges, vinná stezka na které jsou, jako korálky, navlečené malebná vinařská městečka a obce.
Vše je umocněno neuvěřitelným množstvím květinových výzdob. Turisté si zde přijdou, díky bohatému kraji, opravdu na své po celý rok! Sportovci najdou možnost v zimě lyžovat, milovníci kol, zase mohou objevovat místní krásy po cyklostezkách. Ovšem mě už po několik let, vždy v tuto roční dobu, "vítr zavane" na největší evropský patchworkový festival „Carrefour Européen du Patchwork“, který se koná v jednom z údolí Vosges, Val d´Argent. Po 4 dny Ste. Marie - aux- Mines  a další 3 městečka, se promění v meku všech nadšenců patchworku a textilního umění (o této akci bude reportáž později). Dnes vás zvu na malou turistickou procházku. Počasí nám zatím přeje, tak „hurááá“ do vinic, hor a městeček!




Ne, nejde o omyl, je to socha Svobody. Jedná se o repliku sochy fr. sochaře Frédérica Augusta Bartholdiho, francouzského sochaře a architekta  který se narodil 2. srpna 1834, v Colmaru (+ 4. října 1904, Paříž), kde také vystudoval architekturu. V jejím studiu pokračoval poté v Paříži, kde zároveň studoval také malířství. Jeho nejznámějším dílem je bezesporu Socha Svobody, darovaná vládou Francie v roce 1886 Spojeným státům. Před započetím této zakázky Bartholdi osobně navštívil Spojené státy a vybral přístav v New Yorku za vhodné místo pro postavení sochy. Podrobnosti viz. Wikipedia.
I tato místa mohou být malebná...!
                                                       

středa 14. září 2011

Když můj stín, splývá s Tvým…

Jako malou mě vždy zabavila stínohra pomocí rukou, které vytvářeli různé postavy na zdi.Hrou několika šťastných náhod, jsem si mohla zopakovat tuto zábavu a vznikla tato malá foto-reportáž o naší rodince. Zahráli jsme si všichni malou stínohru.

Krásný, ale prchavý západ slunce napomohl k režírování. Jedná se opravdu ani ne o 2x 10 min, ve kterých slunce umožnilo čarovat s fotoaparátem.

                                                           
Uhodnete, o čem stínohra vypovídá?










Nápověda je v jednom mém zářijovém příspěvku.

Happy end!
Režie
Lezarts.

čtvrtek 8. září 2011

Do šedého dne, trochu slunce.

Sluníčko zase trucuje a tak než si to rozmyslí, posílám Vám pohlednici plnou slunce.

"Slunečnice", vděčné téma, nenáročná rostlina, která umí evokovat slunce v plné kráse. Už jsem Vám, jednou předváděla tyto krásky,  snad nevadí, že se opakuji, ale se slunečnicí, jako by tu bylo stále léto.







Vykvetla, když  ostatní kamarádky sklopily hlavy obtěžkané semínky.


Semínko slunečnice zasadili ptáčci do rohožky, mezi dlažbu. Unavena dlouhým hledáním světla a slunce,  odpočívá opřena o okno verandy a usmívá se na nás do vnitř,
neodolatelná, slunečně medová kráska!




Snad ještě přiláká"babí léto"!







Přeji všem, slunce na obloze, ale hlavně v duši!

pondělí 5. září 2011

Vyzkoušela jsem pro vás…

...a odskočila jsem si ze zahrady, od šípků k šicímu stroji a ušila taštičku, pro "šípkovou Růženku".Tentokrát, jsem nevymýšlela, ale sáhla jsem po knize, která obsahovala už nastřiženou látku na kabelku i s návodem. Ovšem po konzultaci, jsem zjistila, že neodpovídá mým požadavkům, jak má látková kabelka vypadat. Upravila jsem ji podle mých představ. Je vypodšívkovaná, má vnitřní kapsu na zip a kapsičku. Ucho má vyztužené.







Kabelka, je z této knihy pro začátečnice.






Práce je podle knihy jednoduchá a kabelka ušitá za jedno dopoledne.

Kniha obsahuje, nastřihané látkové díly kabelky, knoflíky a podpis autorky.

Já jsem použila knoflíky, výraznější barvy a zároveň, jako ozdobu. Podložit vatelínem, proquiltovat na stroji , doladit látku na podšívku a je hotovo! 












.



Jak se vám líbí..?
(autor Lezarts a ne Shakespeare)

pátek 2. září 2011

Září se nám daří…!

Zase oslavy, nějak to máme sešlé na září. Navíc počasí ukazuje svojí lepší stránku a tak hodujeme v našem letním obýváku. Slaví se ve dne, slaví se v noci. Dům je neustále plný hudby smíchu, mládí, ale i té moudré generace.
Přejeme všem,








 Vám  se v září stejně,
jako nám,
dobře daří!