...pak si vymění snubní prsteny.
Příležitost pro mě, abych k takové příležitosti vyrobila svatební dar- malé překvapení, pro budoucí novomanžele. Vyklubala se mi pod rukama "pompadůrka", která bude sloužit, jako polštářek pod svatební prstýnky a zároveň, jako jejich úschovna.
Je ušita z nového i starého hedvábí. Protože se jedná o milovníky a znalce Francie, výběr materiálu byl jasný, květ je ušit z pravého lyonského hedvábného brokátu. Monogram jsem vyšila hedvábím a nalepila třpytky. Vnitřní okvětní lístky, jsem pošila korálky. Naaplikovala motýlka, růžičky a stužky na přivázání prstýnků. Ke stahování, jsem využila galonu s očky, do kterých jsem protáhla zdrhování, které vzniklo sešitím ramínek ze starého hedvábného topu, který je základem "pompadůrky".
Bavilo mě vymýšlet si novou formu, už jsem ušila různé polštářky, krabičku a teď jsem chtěla-"pompadůrku-kytičku", celou z hedvábí.Trochu komplikovanější k šití, velice živý materiál, ale příjemný na dotek. Věřím, že novomanželům přinese stejné kvality do společného života.
Ale prosím, ani muk, je to překvapení!!!
Váš
Lezarts,
"a lá madame de Pompadoure"
pátek 31. srpna 2012
úterý 28. srpna 2012
Co skrývají "Modré dveře"?
Malý ráj, uprostřed maloměsta, kde bývá někdy nuda, jako v Brně...
Posuďte sami, odolali by jste tomuto prostředí? Slabá nátura jako já, takovým svodům rozhodně ne.
Otevřením kavárny Modré dveře, v malebném městečku Kostelci nad Černými Lesy, nastalo příjemné oživení místního, společenského života.
Nejen, že svým interiérem, ale i cukrářskými výrobky, si dovede své návštěvníky "ochočit", ale i svojí zahradou.
Ovšem "třešničkou na dortíčku" , jsou středeční koncerty! Nezapomenutelné okamžiky nastanou, když se zahrada zabarví soumrakem a lampami, pak se začne prostorem linout příjemná hudba,nastane navození iluze krásného a bezproblémového světa. Dokonalý dojem, že jste na dovolené v ráji.Všichni se usmívají a vám je tak blaze, že se vám nechce opustit, tuto "říši divů za Modrými dveřmi".
Jestli nevěříte, tak se přijeďte přesvědčit na vlastní oči, co se skrývá za Modrými dveřmi!
Váš
Lezarts,
občas, kavárenský povaleč.
Posuďte sami, odolali by jste tomuto prostředí? Slabá nátura jako já, takovým svodům rozhodně ne.
Otevřením kavárny Modré dveře, v malebném městečku Kostelci nad Černými Lesy, nastalo příjemné oživení místního, společenského života.
Nejen, že svým interiérem, ale i cukrářskými výrobky, si dovede své návštěvníky "ochočit", ale i svojí zahradou.
Ovšem "třešničkou na dortíčku" , jsou středeční koncerty! Nezapomenutelné okamžiky nastanou, když se zahrada zabarví soumrakem a lampami, pak se začne prostorem linout příjemná hudba,nastane navození iluze krásného a bezproblémového světa. Dokonalý dojem, že jste na dovolené v ráji.Všichni se usmívají a vám je tak blaze, že se vám nechce opustit, tuto "říši divů za Modrými dveřmi".
Jestli nevěříte, tak se přijeďte přesvědčit na vlastní oči, co se skrývá za Modrými dveřmi!
Váš
Lezarts,
občas, kavárenský povaleč.
úterý 21. srpna 2012
V těchto vedrech není...
... na pohled, jakého koliv zrcadlení.
Už jen pouhý pohled, nejen na vodní plochu, aniž se v ní cachtám (nerada plavu), mi navozuje příjemný pocit osvěžení. Stačí, že vidím, jak v ní dovádí rybičky a že jsou spokojené.
Ale i takový pohled do chladné plochy zrcadla, dokáže navodit pocit svěžesti z chládku pod klenbou listí stromů, která se v něm odráží. Pocit příjemného pocitu chládku se ještě zdvojnásobí, když se v zrcadle odráží vodní plocha.
Takové malé-velké radosti, teplo, klid, příjemné návštěvy, lenošení v lehátku s knihou, koncerty pod širákem, které mi stačí k dojmu, že se mé prázdniny vydařily i bez balení kufrů (což je pro mě noční můrou cestování)! Škoda, jen, že to krásné počasí nemůžeme ochočit, aby zůstávalo déle v té naší kotlině, až do Vánoc a pak na novo!
Váš
Lezarts
v říši přírody za zrcadlem.
Už jen pouhý pohled, nejen na vodní plochu, aniž se v ní cachtám (nerada plavu), mi navozuje příjemný pocit osvěžení. Stačí, že vidím, jak v ní dovádí rybičky a že jsou spokojené.
Ale i takový pohled do chladné plochy zrcadla, dokáže navodit pocit svěžesti z chládku pod klenbou listí stromů, která se v něm odráží. Pocit příjemného pocitu chládku se ještě zdvojnásobí, když se v zrcadle odráží vodní plocha.
Takové malé-velké radosti, teplo, klid, příjemné návštěvy, lenošení v lehátku s knihou, koncerty pod širákem, které mi stačí k dojmu, že se mé prázdniny vydařily i bez balení kufrů (což je pro mě noční můrou cestování)! Škoda, jen, že to krásné počasí nemůžeme ochočit, aby zůstávalo déle v té naší kotlině, až do Vánoc a pak na novo!
Váš
Lezarts
v říši přírody za zrcadlem.
neděle 19. srpna 2012
Dělám vylomeniny...
...nepíšu na blog,
slavím narozeniny:-)
Snad, to napravím, až zvládnu ty "davy" gratulantů?!
Váš
Lezarts,
zase o rok bohatší.
sobota 11. srpna 2012
Romance, pro čtyři ruce.
Už je to dost dlouho co mi Jaruš z http://redneval-redneval.blogspot.cz. zaslala krásné dárky, které mají sloužit k očistě těla. Jenže smývat z těla špínu takovou krásou?!
Bylo zapotřebí důstojnějšího uplatnění! Tak vznikly tyto romantické polštáře (zde http://www.lezarts-renata.blogspot.cz/search?updated-min=2012-05-01T00:00:00%2B02:00&updated-max=2012-06-01T00:00:00%2B02:00&max-results=6 jste viděli ladění).
Doufám, že se mi podaří brzo ušít k polštářům i deku. Vše by mělo najít místo v dětské postýlce, kterou jsem vyšťárala ve Francii u starožitníka. Představím ji, až bude její vybavení hotovo a to by mělo být pro příští léto. Měla by to být, taková romantická "povalovačka" na zahradu.
Prozatím musíte uznat, že jsou andělské i bez deky a postýlky!
I v patchworku může vzniknout romantika pro oko z dvou páru rukou, jeden háčkuje a plete, druhý šije. Třeba při pohledu na ně uslyšíte "alžbětinskou serenádu", tak jsme se sehrané.
Váš
Lezarts,
Váš romantický andílek.
Bylo zapotřebí důstojnějšího uplatnění! Tak vznikly tyto romantické polštáře (zde http://www.lezarts-renata.blogspot.cz/search?updated-min=2012-05-01T00:00:00%2B02:00&updated-max=2012-06-01T00:00:00%2B02:00&max-results=6 jste viděli ladění).
Doufám, že se mi podaří brzo ušít k polštářům i deku. Vše by mělo najít místo v dětské postýlce, kterou jsem vyšťárala ve Francii u starožitníka. Představím ji, až bude její vybavení hotovo a to by mělo být pro příští léto. Měla by to být, taková romantická "povalovačka" na zahradu.
Prozatím musíte uznat, že jsou andělské i bez deky a postýlky!
I v patchworku může vzniknout romantika pro oko z dvou páru rukou, jeden háčkuje a plete, druhý šije. Třeba při pohledu na ně uslyšíte "alžbětinskou serenádu", tak jsme se sehrané.
Váš
Lezarts,
Váš romantický andílek.
čtvrtek 2. srpna 2012
Konečně i ty naše "Fiflenky", nadzvedly své sukénky...
..., ne, ne,ne, nejedná se o žádné neslušnosti! Ale já jásám nad tím, že i naše fuchsie konečně ukazují, s měsíčním zpožděním, jaké skrývají spodničky, pod svojí svrchní sukénkou.
Fuchsie, mě nepřestávají udivovat, jejich množstvím odrůd. Žasnu nad jejich květy, které mě připomínají šaty dam na šlechtických dvorech v době Baroka. Nejsem, žádní sběratelka, těchto krásek, ale nějak se mi zdařilo je už několik roků přezimovat.
Ovšem, to vše jenom díky radám mé kamarádky Zuzu, která je vášnivou sběratelkou a odbornicí přes tyto krasavice.
Jsem naprostý amatér, tak se prosím neptejte, jak se ty mé čtyři druhy jmenují a které i občas s úspěchem množím, aby jsem pak podarovala mé okolí.
V podstatě nemohu říci, že je nějak rozeznávám, ale je jedna, která mě učarovala tak, že si pamatuji i její jméno.Není divu, jmenuje se Woodu.(snad jsem to dobře napsala?!) Bohužel, zatím pro mě i jí, jsem ještě nepřišla na taje, jak jí přechovat přes zimu.
Váš
Lezarts
očarovaná a čekající na svojí Woodů.
Fuchsie, mě nepřestávají udivovat, jejich množstvím odrůd. Žasnu nad jejich květy, které mě připomínají šaty dam na šlechtických dvorech v době Baroka. Nejsem, žádní sběratelka, těchto krásek, ale nějak se mi zdařilo je už několik roků přezimovat.
Ovšem, to vše jenom díky radám mé kamarádky Zuzu, která je vášnivou sběratelkou a odbornicí přes tyto krasavice.
Jsem naprostý amatér, tak se prosím neptejte, jak se ty mé čtyři druhy jmenují a které i občas s úspěchem množím, aby jsem pak podarovala mé okolí.
V podstatě nemohu říci, že je nějak rozeznávám, ale je jedna, která mě učarovala tak, že si pamatuji i její jméno.Není divu, jmenuje se Woodu.(snad jsem to dobře napsala?!) Bohužel, zatím pro mě i jí, jsem ještě nepřišla na taje, jak jí přechovat přes zimu.
Váš
Lezarts
očarovaná a čekající na svojí Woodů.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)