Tak jak ho mám já.
Vstávám i ulehám s pohledem na náš krásný modrá vodopád.
Má velkou přednost, jeho kaskády neohlušují sílou padajících vod
a jeden nedostatek, tento výhled trvá necelé léto,
alespoň v našem klimatu.
Pohled na ten blankyt ve mě vždy vyvolává otázku,
kam paní mistrně příroda chodí na takové barvy?
Á..., že jsem vám zapomněla napsat o kom tu píši...:o),...
pardon je to náš, na každý pád tichý a krásný vodopád
Olověnec.
Už třetí rok nám dělá parádu, jenom letos díky vrtkavosti počasí,
začal kvést teprve první týden v srpnu.
Ale stojí to zato.
Nemohu se nikdy na tu nádheru blankytného obláčku,
ladně se vznášejících na stonkách, dost vynadívat!!!
Vidíte teď den také, už jen v bleděmodrém?
Váš
Lezarts
celý takový bleděmodře vodopádový:-)
