Ve znamení léta, “repetition”…

 

…pro velký úspěch, před 2 roky, jsme si zopakovali velké rodinné setkání.

Pro mě letošní prázdniny začaly už prvním letním dnem. Počasí krásné a celá rodinka pohromadě, jako v roce 22. Pokračovali jsme, jako by jsme se tak dlouho neviděli. Vše téměř při starém, jen nejnovější členové naší rodinky kapánek povyrostli:-))). Chci tím říct můj vnuk a synovec. Tradice každou  večerního aperitivu “šáňa” pečlivě dodržován ( ani kapka na zmar, jenom na zdraví a na zdar). Počasí bylo jak vymalované, až na jeden den, kdy byl naplánovaný výlet za zmrzlinou do Prahy. Trefili jsme se rovnou do ohromné bouřky, kterou nás Praha uvítala při vystupování z vlaku na Masaryčce. Bylo to zajímavé…měli jsme dojem, že vystupujeme do rozbouřené Vltavy:-))) Bylo potřeba se někam uchýlit, kam na nádraží nezatékalo a zabavit naší drobotinu 30 min v nádražní hale. Po tomto mokrém zpestření hurá na zmrzlinu, pro potěšení všech zúčastněných. Chutnala všem i přes nepřízeň počasí!

Celé dny, když nebyli na loutkovém představení, na lodičce, nebo jinde u vody  si děti užívali volnosti po zahradě a já radosti, že je tu všechny zase po dlouhé době mám. 

Teď se opět můj život vrátil do zavedeného pořádku,

opečovávat ztichlý dům a “ zahrádku”.

Něco z té události léta obrazem.

Naše “domino”

Prší, prší jen se lépe…

Ve vodě je nejlépe, …

…na vodě taky!

Myslíte, že zmrzlina chutnala?

V zahradě je plno atrakcí:-).

Není nad vlastní dopravní prostředek s pohonem :-))).

Pro dnes se loučím s přáním 

užívejte si léta, jak to máte nejraději!

Váš

Lezarts,

teď nejraději s knížkou na lehátku☀️

Patchwork, aneb…

 

…čas v ateliéru.

Na patchwork mi zbývá stále méně času. Viníkem je sluníčko, jaro a nutnost péče o zahradu. Vím, opakuji se každý rok, ale nemohu za to, jak vysvitne sluníčko nedokážu sedět zavřená doma.

Obrátila se na mě známá, že by potřebovala dva polštáře aby mohla obdaroval dvě osoby. Přiznám, že to byl docela oříšek, ne realizace, ale návrhy, když neznáte vkus a zařízení interiéru osob ke kterým má polštář doputovat. Trvalo mi dlouho, než jsem se ujistila, že je to konečně to pravé, tak to vyžadovalo i nějaké pokusy, které jsem nakonec zavrhla a uložila na někdy příště….

Dnes mohu ukázat realizované vítězné návrhy, jsou už ozdobou u obdarovaných!

Polštáře jsem prošívala ručně, barevnou perlovou přízi, moje oblíbená dokončovací práce.

Et voilá!

Váš 

Lezarts,

už zase v zahradě.

Od Malého prince k Jean Valjean…

 

…tak bych zkráceně charakterizovala moji letošní jarní cestu za kulturou.

Ač stará, plachá a z vesnice i já občas vyrážím do velkoměsta za kvalitním zážitkem. Navíc, když je to v příjemné společnosti, emoční zážitek je zaručen.

První byl na řadě Malý princ. Představení bylo v Kongresovém paláci, který mám pro různá představení nejraději. Hlavně pro pohodlné sezení a krásné zázemí této stavby. Navíc možnosti spojit kulturu uvnitř s kulturou venku. Nemohla jsem si nechat ujít kouzelnou procházku po Vyšehradě. 

O představení jsem neměla mnoho informací a tak jsem byla mile překvapena, že se jednalo o velice krásné zpracování předlohy podle Malého prince. Bylo to vlastně poeticky akrobatické představení. Krásná hudba a průvodkyně příběhem měla krásný hlas. Vše se odehrávalo ve Francouzštině s českými titulky. ( Tady to byla pro nás výhoda, nemuseli jsme si k tomu číst a tak nám neunikl jediný pohyb akrobatů.)

Druhým kulturním zážitkem byl muzikál Bídníci. 

Představení nemá chybu! Myslím, že o něm bylo napsáno už hodně, ale i já musím přidat můj názor.Báječně hudba, adaptované texty do Češtiny. V hlavních rolích David Uličník a Natálie Grosová podali nezapomenutelný výkon, stejně jako všichni účinkující a zpěváci vedlejších rolí.Však si celý soubor,včetně orchestru, na konci vysloužili nekončící standing ovation!

David Uličník v roli Valeajana.

Byla to pro mě první návštěva divadla Pyramida a byla jsem trochu zaskočená touto stavbou. Sice jsme seděli pohodlně, ale celá stavba na mě působila jako postavená z “papundeklu”. Toalety v dost špatném stavu. Navíc v tak teplém počasí, jaké bylo venku zázemí nebylo dostatečně klimatizované. Prostě celek na mě působil, jako “spíchnutý horkou jehlou”, škoda pro tak velkolepou podívanou.

Zatím končím s kulturou a hurá k zemině, zahrada mě zase nutně potřebuje v předklonu😅.

Váš 

Lezarts,

dnes mající z technických důvodů volno - prší:-)))

Stala jsem se rukojmím…

 

…barometru.

Ano řadím se mezi “meteosenzibilní” lidi. Kdo je na tom stejně ví co je to za nepříjemný stav.

Zatím co jsem celou sobotu a neděli zažehnávala následky prudkého ochlazení na mé tělesné schránce, zahrada dostávala doslova na frak. Je to smutný pohled na vše co pomrzlo a umrzlo. Bylo jasné, že předchozí počasí také nebylo obvyklé, ale příroda se nechala krutě zmást. 

Poprvé za 20 let mi kvetli konvalinky, už v polovině března, normálně se ukazují, až po 10 květnu.

Můžete se na tu spoušť podívat v malé ukázce před a po.

 

Vistárie nemám nafocené, když začaly krásně nakvétat, chtěla jsem je nafotit, až budou celé nakvetlé. A výsledkem je toto…

Ořech to má zpočítáno, stejně tak tulipánovník, hortenzie, rododendrony i někteŕ jiné okrasné keře.

Je to krutá situace pro flóru ifaunu, snad si s tím poradí?!

Ještě jsem za krásného počasí nakoupila kytky do truhlíků, ale ze skleníku jsem je musela uskladnit do domu, kde je hezky teplo. No, mám to tady, jako v květinářství🌸

Doufám, že jste rozmary počasí prožili příjemněji, než já

Váš 

Lezarts,

hezky za kamny🥶

Pro mě začíná JARO dnes a je to velký den, den…

 

…D, jako Dva roky,

kdy jsem poprvé držela v náručí vnoučka Teo, a ten den pro mě nastala nová kapitola života!

Nemohu uvěřit, že už jsou to 2 roky?!

Jsem šťastná za to, že mi osud dopřál dočkat se této role a užívat si ji, jak mi to síla dovolí. Je to nádherný pocit, moci žasnout nad každým malým pokrokem, který Teo dělá.

Dnes se bude, už po druhé konat malá komorní oslava ve 3, těch co byli při tom, než bude rodinná oficiální oslava. Už se těšíme do jedné příjemné kavárny. Snad počasí vydrží a budeme moci toho využít k procházce kolem rybníků v Jevanech.

Jaro u nás na zahradě, už taky vystrkuje “kvítka”. Zatím jen po skrovně, ale i tak to krásně voní JAREM!

                                               Samozřejmě se už chystám na oslavy Velikonoc.

Přeji Všem, aby jaro bylo pro Vás symbolem radosti a naděje ze znovuzrození!

Váš 

Lezarts, 

jarem očarován🌸☀️

Nebyla jsem na pouti, ale stejně …

 

… U Matěje.

Stromovka opět ožila Matějskou poutí. Musím však přiznat, že atrakce tohoto druhu jsem neměla nikdy moc v oblibě, necítila jsem se na nich dobře, ale chodila jsem se na ně koukat. Jednak jsem to měla kousek a byla to příležitost, jak vyplnit volný čas., kterého jsem, jako dítko s klíčem na krku, měla víc než dost.Atrakcím jsem neholdovala, ale bavilo mě se koukat na ten”barevný cvrkot”, ale hlavně obdivovat maringotky a svět světských. Fantazie pracovala na plné obrátky a k tomu kolem krásný park Stromovky.

Od těch dob se vše však změnilo spousty věcí a uteklo hodně času.

Shoda okolností mě však letos zavedla k Matěji, na místa, kde tato pouť původně měla svoje stanoviště, kousek od Hanspaulky. I když žádná pouť se tam dávno nekoná, byl to tentokrát zážitek gastronomický!!!

Velice příjemné prostředí i obshlující personál!

Předkrm je jen malá ukázka gastronomického umění. Naprostá delikatesa a vše co následovalo, bylo nejen pastva pro oko, ale i chuťové pohárky!

Jediné minus je problém s parkováním.

Není nutné jít za zážitkem z tohoto místa Prahy jen do restaurace, ale doporučuji si sem udělat výlet. Rozhodně zde najdete spoustu zajímavostí i zajímavých míst. Počasí nám nepřálo a tak jsme si slíbili, že se vrátíme k Matějovi na výlet.

A co vy a Matějská pouť?

Přeji Vám, hezký jeden den roku navíc!

Váš

Lezarts,

s rýmou v náručí😪

Talons aiguilles ( jehlové podpatky), nejen název výborného filmu…

 

…ale i název dalšího dárku, který jsem ušila. 

Jak uvidíte výsledek, hned pochopíte. 

Ale ještě malá zmínka o filmu, jehož autorem je Pedro Almodóvar. Premiéru měl film  s Victorie Abril v hlavní roli v roce 1991, a v roce 1993 získal cenu Cézar (Fr. Obdoba filmových cen Oscara) nejlepšího zahraničního filmu. Pak následovala řada úspěšných filmů, které Almodóvar natočil. Jestli jste tento film pod českým názvem Vysoké podpatky ( já jsem použila v nadpisu doslovný překlad), ještě neviděli doporučuji k shlédnutí!

Teď k dárku. Objevila jsem krásné gobelínové panely na šití hravých polštářů. Zde je konečný výtvor. 

I když já ve svém věku považuji jehlové podpatky, jako nástroj mučící, nechápu jak jsem v nich mohla kdysi chodit!? Avšak spočinout na polštáři s jejich obrázkem je velice příjemné.

Zadní strana polštáře je z brokátu. 

Nová sedací souprava u dětí, dostala nečekaně vhodný doplněk.

Přeji hezký den, na poduškách i bez jehlových podpadků, třeba s dobrým filmem.

Napište mi jaké máte zkušenosti s opravdovou botou na jehlách.

Váš

Lezarts,

samozřejmě za dnešního počasí na poduškách😉