I když dávno, ne školou povinná, poslední den prázdnin, na mě padne nostalgie stejná jako v dětství. Z končící bezstarostné plavby na poklidných vlnách léta (i když letos trucovalo), najednou tu jsou peřeje a proud zrychlí! Zítra se rozdrnčí školní zvonky, budíky, které nás probudí z prázdninové lenivosti, aby nám připomněl, že je čas, se zase pustit do toho bláznivého života… Života, ve kterém si budu připadat jako, Robinson, kterému pod nohama ukradli ostrov!To přece potřebuje přípitek!
...a dám si ho s mým "Pátkem"!
