Stará lavička po prarodičích.

Dodnes si pamatuji, jak jsme s babičkou dědečkem na ní před domem sedávali. Děda mě houpal na kolenou, za pozpěvování hopsá, hejsa… Později s celou rodinou, jsme na ni sedávali, za krásného počasí na terase k jídelnímu stolu. Pak dostala trochu místo v ústraní a sloužila na odkládání koše s prádlem u sušáku. Jak jinak, mám k ní nostalgický vztah.  Po těch letech potřebovala velkou renovaci. Nová prkna a nátěr. Než jsem se nadála, byla rozebrána a já nestačila nafotit stav před, tak jsou foto jenom po. Prošla za těch X let několika nátěry, většinou varianty zelené.  

Po počátečních pochybách rodiny nad mým výběrem nové barvy, sklízíme obě úspěch.  
















Posuďte sami, jak jí to
s fuchsiemi a ibiškem sluší.