Minulý týden bych nazvala, týdnem "srdečních dárců". Další velkorysá dárkyně Katarina
mě obdarovala "srdečním oceněním".
Nechci porušit ten krásný řetězec, respektu a přátelství, který na blogu , tak krásně funguje a posílám toto ocenění dalším šikovným blogerkám.
Vivi, která každým článkem, každý šedý den natře na růžovou
Dittě, za rozdávání nakažlivě dobré nálady
Jaruš, která umí kouzlit, jehlou, jehlicemi, háčkem a rozdávat nevídanou krásu všem, kdo otevřou její stránky
Amelie, která mě každým článkem ohromuje svojí láskou a obětavostí k dětem
Dáše, neuvěřitelně šikovné a tvořivé mamině, která dokonale zkrotila jehlu
Takto bych mohla pokračovat , až do nekonečna, protože i ty které jsem tu dnes nejmenovala a ostatní, které ještě neznám si ocenění zaslouží.
Tak mě napadá, proč nemůže v běžném světě, který nás obklopuje, být stejná atmosféra, jaká vládne na blogu. Atmosféra, plná pochopení, respektu, chuti si pomáhat, umět chválit, ale umět i chválu přijímat?Naslouchat druhým a rozdávat lásku a krásu, navazovat přátelství? Je snad jednodušší, všechny tyto kladné vlastnosti, které dělají svět krásným a lidským, rozdávat virtuálně? Proč bychom nemohly tuto atmosféru transplantovat, jako blogová "srdeční ocenění" do lidí, které potkáváme každý den?!


s nadějí, že každá(ý) jste i v reálném životě
"transplantology
srdečních záležitostí".
S pokorou
Váš