pondělí 25. července 2016

Jak malý je kousek od pohody k nepohodě, a jak už u nás nic...



... neprobíhá hladce,
 ale nestěžuji si a beru vše, 
hlavně, když to má a nebo bude mít 
dobrý konec!!!


První letní den jsem odstartovala nemocí,
málem to ohrozilo pobyt na šicím soustředění.
Díky tomu, že jsem si udělala včas dobrou diagnozu a byla mi nasazena antivirová léčba, konec byl dobrý i když průběh bolestivý. Byla to výzva, že potřebuji změnu! Uklidit si v duši a odhodit stres posledních dvou let.
Šla jsem na to dost důkladně a myslím, že dobře a jak jinak zase za pomoci báječných lidí.
Rozjímání nad vodní kádí s Ebru (díky Šárko!)


Několika týdenní přítomnost úžasné kamarádky a dlouhé noční diskuse (nezapomenutelné Hančí!)
Extra společnost v Plasech se záchvaty smíchu do brzkých ranních hodin (neuvěřitelná Iveto! a všechny zúčastněné těchto improvizovaných setkání, doufám, že ne naposled!)


Výlet do zamilovaného místa, Mariánských lázní.


Krásný návrat domů!


Pár dnů pohody a zase...
...šok, několik hodin hrůzy...
...děti v Nice...
... unikly zázrakem atentátu!!!
Očekávání, až to moje dítě sevřu doma v náručí a říkat si, 
že není v tuto chvíli nic důležitějšího na světě, než
život plný lásky a zdraví!!!

Vše završil rozbitý fotoaparát, ale co to je?! 
Pouze materiál!

A snad i starší foto Vás potěší?!


Zastavte se občas, dovolená je ideální na meditaci o sobě a okolním světě.
Přeji všem krásné léto plné lásky, slunce a zdraví! 

Váš 
Lezarts,
vděčný za každou krásnou chvilku!