Tentokrát přistání dopadlo dobře…

 

…ale..

…většinou bývá to ale.

Prostě letošní jaro mi zdravotně nepřálo, jak už víte zlomené ruka. Jen jsem se zbavila fixace, těšila jsem se že doženu práce na zahradě, ale to mi překazilo počasí! Jen se umoudřilo…hupsnul na mě “Covid-Omikron”. Musím přiznat, že to byla síla! 13 let se o mě nic podobného nepokusilo, Covid 19 byl slabší odvar! 3 týdny jsem s ním zápasila a dodnes to není 100%. Zahrada tím pádem zůstala bez “dohledu” nad směrem růstu a mám z ní zaplevelenou džungli :-((( . Mezitím se ještě sešly rodiné události dobré i špatné.

A byl tu důvod svěřit se vnitřnostem ocelového ptáka a odlétnout do teplých krajin. Nikam daleko do Alsaska. Teda krom rodinných událostí na místě, veselých i těch méně veselích jsme opravdu umírali vedrem. 38 st. ve dne a 25 st. v noci. Skončili jsme náš pobyt částečně ve sklepě příbuzných, jediné místo k přežití. Jak já se těšila do chládku mé zahrady a domu! Počasí nás sice doběhlo až sem, ale dům díky svému věku, má část přírodně klimatizovanou. Uf! Ale výsledek zahrady stále stejný je to DŽUNGLE.

Snad příští příspěvek bude povzbudivější!!!

Jeden z příjemných zážitků během našeho krátkého pobytu v Alsaku, pobyt u jezera ve Voges

a zážitek z paraglaidingu, který praktikuje neteř.

Váš 

Lezarts,

rekonvalescent.