úterý 9. června 2026

Po Paříži…

 

… Vysočina.


Po návratu z Paříže jsem měla týden na zotavenou. Hned v noci po návratu na mě hupla viróza. Přechody  z tepla, zimy a klimatizací mi nedělají dobře. Rychlá léčba a ještě pohlídání vnuka, který se stále zotavoval po zápalu plic, ale tentokrát opět také rýma. 

Pak už jen zabalit znova kufry a směr Nová Cerkev. Místo pobytu s kamarádkami se stejným postižením patchworkem (I když s narůstajícím věkem spíš relaxujeme, než šijeme 😁).


Výsledek veškerého mého šití. Z látky a potisku od Dáši Bohaté 🤓




Hlavně že jsem se vrátila s autem plným letniček, které stále nejsou všechny ještě zasázeny. 



Tentokrát jsme po několika sezonách změnili místo, ale stále na Vysočině a objevujeme Novou Cerkev

Krásné místo a jako bonus nádherné ubytování i počasí! Městys nabízí několik historických zajímavostí a nádherné okolí. 

Zde jen malá ukázka oázy klidu, kterou jsem si náramně užívala!

Od rybníka se nabízí krásný pohled na místní kostel, který se pozvolna opravuje a má i zajímavou historii.



Pohled z ubytování na kostel byl také impozantní.




Měli jsme i komentovanou prohlídku, vnitřek kostela prochází velkou sanací, stejně jako náměstí na kterém stojí. Uvidíme na podzim, jak práce postupují.



Vrata do naší oázy :-) krásně zrenovovaná fara ! Soukromí se zahradou uprostřed města.


Dalším objektem,  který se dočkal nádherné renovace a často se využívá ke koncertům je místní synagoga. Zatím jsme ji, s nedalekým židovským hřbitovem, okukovali pouze z venčí. Na podzim plánujeme také komentovanou prohlídku.





Už se zase těším na další pobyt v našem “táboře pro přerostlé patchworkářky “😁.

Příští příspěvek bude z jiného registru a pořádný fičák!


Váš


Lezarts,

který než do Paříže jezdí na Vysočinu, je tam klid a je to blíže 👍.

pondělí 1. června 2026

Duben, Květen i já v trapu…

 

… až neuvěřitelné!

Zvyklá na poklidnější rytmus života, a najednou takový šrumec.

Cestování, čím dál komunikativnější dvojčata, zahrada a  interieriový desing. A žádný čas na napsání příspěvku na blog.

Vemu to popořádku a něco si nechám na příště… ovšem nevím kdy to bude, protože po malém zklidnění nastane zase v červnu “ šrumec”, tentokrát moc očekávaný zážitek.


Tek konečně k akci č.1.

V dubnu balím a za sněhové chumelenice nad letištěm V. Havla vzlétám s partou na prodloužený we. směr Paříž. 


Přistáváme v Paříži zde nás překvapí 19 st. Taxi nás odváží směr Chelle, předměstí Paříže .Hurá odložit zavazadla v hotelu. Zde se rozdělíme na pánské a dámské skupinky. Pánové směr místní kulturák, zde je očekávala velký mezinárodní veletrh lastur. 




Dámy na obhlídku města. V neočekávaném teple jsme začaly posezením na terase baru s vychlazeným nápojem a pak malou obhlídkou města.


Večer, jsme zase všichni, zakončila společnou večeří.

Už zde bylo vše v květu. Nejvíce mě zaujala kvetoucí kamélie, keř který si nemohu na zahradě v našem podnebí vysadit.


V sobotu po skončení veletrhu taxíkem zpět do hotelu v Paříži. Hotel byl kousek od Place de la République. Praktický výběr metro pár kroků, všude kam jsme měli namířeno kousek.


Neděle byla určena návštěvě přírodo-vědeckého muzea.





Jak jsme se celá  parta domluvili, muzeum nás zklamalo, krom překrásné architektury. První zklamání bylo z toho, že budova paleontologické expozice je v rekonstrukci. Druhé zklamání bylo že jsme zvyklí na poklidné Národní muzeum v Praze, v Pařížském, byl neuvěřitelný hluk, který se rozléhal celou budovou. Jednotlivé expozice jsou podle evoluce umístěné po odvodu centrálního prostoru, jako na pavlačích. K tomu batolata i větší děti probíhající, jak neřízené střely a máte strach, aby jste nějaké nezašlápli a nebo se sami nerozplácli.

Zato byl příjemný pohled na rozkvetlý park před muzeem.





Z muzea jsme s to namířili k obhlídce Notre Dam de Paris. Cestou jsme zjistili, že se běží v Paříži Maraton . Ale překonali jsme davy, a alespoň jsem krásně opravenou památku viděla z venčí! Malá zajímavost, když jsem byla naposledy v Paříži,  Notre Dam začal hořet když jsem odlétala.





Poslední den jsme začaly výletem na trh starožitníků, to bylo něco pro mě. Kdybych necestovala letadlem, určité bych potřebovala stěhovací vůz 😁




Výlet po Pařížských památkách jsme zakončili na Monte Martre .





Nemohu si odpustit můj komentář, jestli to nebude nezbytně nutné do Paříže už nemusím Byla jsem nesmírně překvapená ze situace Paříže, špína a sociální propad a to pouze za 4 roky od mé poslední návštěvy! Musím dodat, že jsem ve Francii ztrávila víc jak dvě dekády z mého života, ale Alsasko je province s jiným šarmem, i když zde dochází k některým změnám sociálního prostředí.


Pro dnes končím, s výletem do Paříže, pokračování příště ( doufám že dříve než na podzim), dalším zápisem z výletování.

Váš

Lezarts,

už jen s Pařížským dortem😁