Vetřelci…

Všude se najdou nějací vetřelci. Dělím je na příjemné a nepříjemné! Živé a neživé. Ti nepříjemní vetřelci umí parádně jednomu otrávit existenci.  Nachází se jak mezi lidskými jedinci, tak ve floře i fauně! To jsou prostě paraziti, co se snaží ničit vše krásné kolem sebe. Povídání o tomto druhu „nepříjemných vetřelců“ si nechám na jindy. Je tu konečně pár dní, které připomínají jak má vypadat,  léto! Nebudu ty parna kazit a navozovat ,slabším náturám,"husí kůži" demonstrací tohoto druhu.

Proto vám dnes ukážu, po všech stránkách,“ příjemné vetřelce“v naší zahradě.

Jeden z nedůležitějších je, náš "Anděl strážný", neúnavný ochránce!

Naše Bílá paní ve vaně nestraší dobré duše, ale žije v harmonické kohabitaci s Miss Marplle, která vždy odhalí nevítaného "vetřelce"...!

"Vetřel" se k nám dokonalý drůbeží páreček, který nepřehrabává zahradu,nesnáší vejce, ani nebudí ráno svým zpěvem.

Opeřenci, kteří netrousí a nemigrují.

"Vetřelci" s chladnou krví, žába co nekuňká, ještěrka co nikam dál, už leta nedolezla.

Rybí "Vetřelci", němé tváře, zato hbitá těla.

Do kolébky "Vetřelo" se, naše věčné mimčo, co nevyroste nikdy ze svých prvních střevíčků.

Každý dobrý "Vetřelec"najde správný směr...

Ten nejlepší "Vetřelec" na konec, zahradník na plný úvazek...,  ale kde se ztratil?

Velkolepé "Oslavy"

Dnes Vám zasílám pozdravy, z mého dne D.

Oslavy letos trvaly 3 dny. Bylo to příjemné, každý den něco jiného a jiné návštěvy. Jak jinak dokonce se i patchworkovalo!Největší překvapení mi udělalo letní počasí, přišlo osobně v doprovodu slunce na sobotní zahradní párty!  Děkuji všem zúčastněným, přátelům, patchworkářkám a rodině, za dárky a dobrou náladu. Prostě bez té "člověčiny", upřimnosti a přirozenosti, bez pozlátek, důležitých "ingrediencí",  by oslavy neměly tu správnou atmosféru! Nezbývá než dodat, pro velký úspěch si narozeniny, za rok zopakuji znova! Jinak, ani nemohu, moje křestní jméno v latině znamená "znovuzrozená"! Uhodnete o jaké jméno se jedná?

Květinové dary, už našly svoje nové "kabátky" a to pravé místo v zahradě.

Náš psí miláček na vše shůry dohlížel. Jako dárek k narozeninám mi ukázal, že vyskočí až na stůl!

Vínečko bílé...Plno dobrot a dobrá nálada! Byly všudypřítomné po celé 3 dny.

Paní Azalka a Pan Petrklíč, nechtěli o ty oslavy přijít a vykvetli!

Na konec oslav nechyběl dort a šampaňské. 

Tiramisu vyrobené potomkem. "Dizajnérsky" pojmutá dekorace, mě od srce rozesmála!

Končím letošní oslavy... "Štafetu pro štěstí", kytici, zasílám všem srpnovým oslavencům s přáním, aby se jim vyvedly oslavy, jako ty moje! 

Jednou v roce…

…při různých příležitostech se koná den otevřených dveří. Devatenáctého srpna, jednoho roku minulého století, jsem se rozhlédla poprvé do světa a z plna hrdla křičela, aby všichni věděli, že jsem rozmnožila náš „klan“! Otevírám proto, při té příležitosti, naše dveře. Prosím vstupte, začleňte se mezi hosty a oslavujte dnes se mnou.

 

Tady se vám představuji, autoportrét. Výsledek dárku k loňským narozeninám.

Prý jsem "Belle Jardiniere"!

Nostalgie starých časů, mě obklopuje v celém domě.

Kam ráda usedám, ale nejsem "Šípková Růženka"!Ptačí křeslo,tak jsem tento objekt do zahrady pojmenovala, je jeden z dárků k loňským narozeninám. od mé životní lásky. Podle mého návrhu, zrealizoval jeden šikovný pan kovář.

.K oslavám mi kvete letos, jak o závod, Ibišek.

Jiřiny také nelení.Sluší jim to i ve váze!

A nakonec, kytice pro vás!

Co mě dnes „vzalo“!

Dnešní, vzácná návštěva Prahy,
mě připravila milé přivítání a to v podobě nápisu, který jsem nemohla přehlédnout při výstupu z auta. Poopravila jsem si názor, že zdi a zídky, nemusí být pouze krásné, když jsou porostlé vegetací v přírodě. Taková šedá zeď továrny v Praze se může stát krásně romantickou, když na ní neznámý autor zanechá svoji básnickou prvotinu! Posuďte, nevzalo by vás to za osrdí i fotoaparát?



Doufám, že ta krásná neznámá, si to jednou také přečte!

Kořenky mého života.

Nejedná se o překlep! Tuto sadu kořenek a nádob na „ingredience“, potřebné k vaření, jsem objevila, když mi bylo asi 14 let. Odložené na půdě statku tety, mě okamžitě učarovaly. Teta mě přislíbila, že si je budu moci odvézt, až budu mít jednou vlastní kuchyň. Proč jsou to „kořenky mého života“? Doposud se mnou cestovaly po Čechách, a nakonec, i přes Evropu a zpět! Vždy mají v naší kuchyni čestné místo. Když se na ně podívám, připomínají mi krásné chvíle strávené s mojí nejmilovanější tetou, milou a dobrotivou ženou. Byla uchvacující vypravěčkou. Ještě dnes se slyším, jak žadoním, vyprávěj, jaké to bylo, když jsi byla mladá a já ještě nebyla na světě. Sedící na stoličce u kamen s velkou buchtou nebo krajícem namazaným škvarky v ruce, bradu opřenou o kolena, jsem ani nedutala a poslouchala. Dnes všechno, ta její laskavost a vyprávění, je na věky uzavřeno do
„kořenek mého života".

Od těch dob, je pro mne "Sůl nad zlato"!

Čtvrtá prázdninová pohlednice - z „období Empíru“.

Letošní léto, přeje Hradům a Zámkům.

Navštívili jsme zámek Kačina http://www.kacina.cz/. Je to opravdu překrásná památka, která je pro turisty označena, jako dobře utajené housle. Po malém bloudění hledáním vstupu a kde se dá zaparkovat náš „kočár“, jsme konečně mohli vstoupit do parku (který je v dosti nepěkném stavu, ale prý je právě v renovaci…???!) Posléze jsme už nemohli přehlédnout vstup, pokladnu a začít prohlídku zámku s jeho knihovnou, lékárnou, divadlem. 

Naše dojmy:

Škoda,budova zámku (obvzláště skleník) je v dosti ošumělém stavu, průvodcovské služby nápodobně:
-odrecitovaný text i s rádoby vtípky. 
-pobíhání průvodkyně s chrastícím svazkem klíčů, jak elektrické myši vytvářelo atmosféru, že někomu ujede brzo vlak. Pokřikováním na návštěvníky, že jim dovolila jen 2 foto v každé místnosti (to nás pobavilo, byli to jedni s cizinců, kteří nerozuměli ani slovo česky), oživovala svůj „našprtaný“ text.

-přesto, že zámek má elektrický proud téměř 100 let, galerie, knihovna a jiné se prohlíží v šeru.
 

A na závěr:

Přežili jsme, rozšířili si kulturní obzory a udělali názory…!

Zámecké divadlo.

Jestli vás můj komentář neodradil, přeji hezký výlet!

Stará lavička po prarodičích.

Dodnes si pamatuji, jak jsme s babičkou dědečkem na ní před domem sedávali. Děda mě houpal na kolenou, za pozpěvování hopsá, hejsa… Později s celou rodinou, jsme na ni sedávali, za krásného počasí na terase k jídelnímu stolu. Pak dostala trochu místo v ústraní a sloužila na odkládání koše s prádlem u sušáku. Jak jinak, mám k ní nostalgický vztah.  Po těch letech potřebovala velkou renovaci. Nová prkna a nátěr. Než jsem se nadála, byla rozebrána a já nestačila nafotit stav před, tak jsou foto jenom po. Prošla za těch X let několika nátěry, většinou varianty zelené.  

Po počátečních pochybách rodiny nad mým výběrem nové barvy, sklízíme obě úspěch.  
















Posuďte sami, jak jí to
s fuchsiemi a ibiškem sluší.

Foto a motto dne...

Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko, sedíš tu u cesty …

Asi nejprobíranější téma v okurkové sezoně.

Miluji slunéčka i slunečnice a dnes jsem je načapala, jak spolu laškují. Posuďte -není to roztomilé?

Jak málo stačí, aby jsem vykvetla!