Naše zahrada a moje podzimní "delirium"...

...j´ai attrapper un coup de solei...

...je reve tant pis ... 

(...uhnala jsem si úpal...

...sním, škoda...)

(Vypůjčila jsem si kousek textu, jedné z písní mého oblíbeného skladatele a zpěváka

Richarda Cocciante

více na hpp//www.parolesmania.com/)

Těmito slovy, bych mohla dnes, shrnout moje pocity, 

které ve mě vyvolává letošní podzim.

Procházím se zahradou a kochám se teď...,

už jejím podzimním zabarvením.

Pohlední motýlí krasavci, využívají posledních nabídek nektarů...

Nějak mě to léto uteklo a mám dojem,

že jsem si ho neměla čas užít.

Vše rychle vyrostlo, vykvetlo...

...dozrálo...

...a už jsou tu Ocúny.

Červená je uvnitř i venku...
... moje oblíbená, ale vždy s mírou.

Podzim nikdy neudělá chybu v ladění barev...

...umí je vždy krásně sladit a tónovat.

Prostě to má pod kontrolou!

                                                                      Naše zahrada,
                                                                      je jako modelka marnivá.
                                                                      Její šatník na podzim,
                                                                      hýří krásou teplých barev,
                                                                      které nízké slunce prohřívá.
                                                                      Tak napadá mě...,
                                                                      Podzim úspěšný je módní návrhář,
                                                                      nebo ve spolku se sluncem,
                                                                      přírody žhář?!
                                                                                                                   Lezarts.

Souhlasíte?

Váš 

Lezarts,

podzimně nostalgický.

Plují lodě do Triany, plují lodě do Malagy...

..., nápěvek který se hodí nejen k dnešnímu počasí,

 ale hlavně k obsahu dnešního příspěvku.

***

Venku to vypadá, na to, že bych mohla rovnou stavět Noemovu Archu, 

než takové plachetničky.

O čem, že to píši? 

O plachetnicích, které vypluli na moře koncem června a k tomu

malá oslava, ke krásným jubilejním narozeninám, 

s předáním dárku budoucí jachtařce

 (patchwork vám napoví kolikátým)!

(Opět jsem neměla čas zvěčnit, celý dort. Byla to Charlotte au chocolat, z ruček mojí dcery.)

Musím se přiznat, že tento patchwork byl pro mě docela tvrdý oříšek.

 Musela jsem totiž splnit několik norem a to já moc nerada:-(. 

Musím přiznat, že mi trval 2 roky.

 (ne šití, ale koncept)

Odměnou mi za tu dřinu:-D, bylo nadšení obdarované, 

ale i celé její rodinky.

Snad jí přinese štěstí a opravdu její život bude jenom jednou, 

vítěznou regatou!

Tak se prosím hezky usaďte a relaxujte,

 představujte si že sedíte na břehu Atlantiku 

a 

snad jste poznali, že se jedná o

 "10 vítěznou regatu"?! 

Doufám, že jste mi neuplavali moc daleko:-D, 

a pokochali jste se červánky na vlnkách?!

Přeji dnes všem nožky pěkně v suchu, slunce v duši

 a

 "volám loď ahoj a ať dmou se, i vám, 

plachty bílé"!

Váš

Lezarts,

ohé, ohé matelot!

Naše zahrada...v říši divů za zrcadlem...,

...jako

Alenka v říši divů za zrcadlem.

Zda se nebojíte vrátit se trochu do dob dětství a pohádek, jste vítáni!

***

Jako malá jsem tuto pohádku neměla ráda, dnes už vím proč!

Protože já sama si teď někdy připadám, jak v říši divů,  ale to je téma na jindy.

Raději se chodím divit do říše naší zahrady!

Vzhledem k počtu zrcadel... 

(vlastně titul není nijak ukradený známé pohádce o Alence v říši divů...)

..., kterých je tu několik umístěných je možné vidět zahradu

 i z jiného "úhlu pohledu". 

Zrcadla byla umístěna, ne proto, abych se mohla mezi dvěma plevely kontrolovat, zda se můj make-up nepoškodil, nebo neuvolnila nějaká neposedná kadeř z pod klobouku...,

ale k docílení efektu roztříštění masivnosti dlouhé budovy a dát ji diskrétnější podobu. 

Zahrada teď působí větším dojmem a prosvětlili se tmavé kouty.

Naše úlovky z bazarů a bleších trhů, opravdu za pár babek, našli novou funkci.

  

Á propos, měli jste, nebo máte rádi pohádku o Alence v říši divů za zrcadlem?

Váš

Lezarts

teď, Alenkou v naší zahradě.

...neházím klobouk do křoví...

...naopak, 

odhazuji ho v dál a ukáži vám,

kam ho vítr v zahradě zavál.

Určitě vám neujde, že má ten klobouk, pod kloboukem! 

Drží se totiž mého oblíbeného mota

"Créer est résister. Résister, c´est créer."

("Tvořit znamená odolávat. Odolávat, znamená tvořit")

Stephan Hessel.

Nepodléhá módám, 

ani řečem a nad závistí..., 

už jen lehce pozvedne krempu a jde dál.

Před dobrými lidmi a přáteli slušně smekne.

Raduje se z každé maličkosti i z děr, 

které se mu snaží zalátat svojí nití pavouk.

Stále hledá co...

 a

 nebo koho by mohl ochránit, či  zkrášlit.

Nedostatek lásky ho nikdy nezaskočí, má jí pod kloboukem na rozdávání.

Myslím, že je čas abych ho zvedla,

 opět si ho nasadila na hlavu

 a 

vyrazila s ním do zahrady!

Určitě tu najdu co právě teď nejvíc potřebuji...

Co je vaše moto, za každé situace?

Váš

Lezarts,

dnes hluboce smekající před každým, kdo má zdravý rozum pod kloboukem!

Když je najednou v životě všechno jinak...

...

... nezbývá, než se snažit být nad věcí...

...a věřit, že zase co nejdříve bude vše a všichni na svém místě 

a 

jak mají být!

Nebo se mýlím?

Váš

Lezarts,

dum spīrō, spērō!

Zaručuji, že po přečtení tohoto příspěvku...

...nebudete potřebovat růžové brýle, aby se vám svět zdál růžovým!

Letošní rok přeje růžím, mírná zima jim usnadnila, aby se hodily (rozvily)v létě do krásy!

Určitě mi to všichni pěstitelé růží jen potvrdí.

Mám obzvlášť radost z těch mých (keřových, popínavých pokryvných...), protože se mi konečně některé  po dlouhých letech ukázaly jak to umí "rozbalit". 

V loni jsme koupili nový druh (jméno nevím), 

nebyly vůbec drahé a hned, ještě po zasazení uprostřed léta, krásně kvetly. 

Velice odolné na nemoci i parazity!!!

Ovšem letos jsme nevěřili naším očím, nádherné, bohaté a opakované kvetení. 

Tak se jim vede, že už jsou větší než já! 

Podotýkám, nejsem velká, ale také ne vyložený trpaslík 1,55 m :-D

Zde jen v porovnání s naším čtyřnohým miláčkem:-)

Jsem si na 100% jistá, že při této procházce, vás nemohly ani tlačit boty a notujete si,

"růžovou si krinolínu koupím lásko má":-D

Už to je důvod, aby jste dnes viděli  "la vie en rose" a to i bez růžových brýlí:-?!  

Krásné růžové letní dny vám přeje,

Váš

Lezarts

připíjejíc všem na zdraví, růžovým vínem:-)

Provence u nás doma...

...aneb moje malá bylinková zahrádka.

U nás máme s pěstováním všeho k jídlu problematické...

... musela jsem najít nějaké řešení,

 kde by se vedlo bylinkám ku prospěchu všech. 

Další podmínkou bylo, aby jsem to neměla příliš daleko z kuchyně!!!

Vytipováno nejteplejší místo zahrady, 

a už se sázelo...

...do starých kýblů, škopků a vaničky.

Využila jsem podstavec od starého elektrického grilu vaničku na něj postavila, 

a mám vyvýšený záhonek!

Občas se hodí být sběratelka:-)!

Navíc to zabránilo nevítaným "uživatelům", mi plundrovat toto voňavé políčko.

 Výsledkem je 

 "Aromatická zahrádka na plechárně". 

Pokus opět zasadit cuketu, myslím nebyl rozumný, nějak se jí nevede... 

...snad, už definitivně pochopím, že zelenina u nás opravdu nemá své "podnebí":-( 

Petržel chce trochu jiné podmínky a tak jsem ji našla místo v polostínu, 

a na dosah z kuchyně.

Bazalka se letos dostala do "houpačky", rovnou na terase, 

aby na ni nepršelo a nestala se hospodou pro slimáky.

Díky naší " Aromatické plechárně",  každé jídlo a pití u nás zavoní, jako v Provence.

Holt tu francouzskou gastronomii mám, už nadosmrti "pod vařečkou":-D!

Teď, už jen pohled na tu vůni, mi vyvolává příjemné suvenýry...

***

Také milujete, když vaší kuchyň provoní aromatické bylinky? 

Jak je pěstujete, nebo užíváte?

Voňavé letní dny všem přeje,

Váš

Lezarts,

bez cestování a i tak téměř v Provence:-D

Když už není vyhnutí a musím balit kufry...,

...a pak vybalovat.

Už jsem se tu mnohokrát svěřovala s moji "pantoflářskou" povahou. 

Za mou nechuť k cestování, může hlavně můj odpor k balení zavazadel. 

Další důvody jsou,

 nemít vlastní postel a koupelnu všude sebou, 

což je také brzdou, ale vcelku vždy rychle překonanou. 

Ovšem myšlenka, natož zjištění na místě, že jsem něco důležitého zapomněla  dát do zavadla, mě totálně paralyzuje, jako kdyby na mě z těch kufrů koukala a hypnotizovala kobra !!! 

Myslela jsem, že s věkem to bude lepší, nemusím balit,pro celou rodinu..., 

...kočárky, plínky, dudlíky, plyšáky, nočníky...

...omyl!

 Teď pro změnu nesmím zapomenout léky, anatomické polštáře, brýle 

a jiné vymoženosti v jistém věku nezbytné k přežití. 

Určitě jste vydedukovali, že nejsem, už žádná světluška a ni pionýrka, proto se pro mě pobyt mimo mojí postel stává téměř expedicí na Annapurnu.

Navíc... 

...,musela jsem si tentokrát, jedno vhodné zavazadlo ušít, 

aby se mi vše potřebné do něho vešlo...

...a když už, tak v optimistické růžové a s andělem strážným...

..., jistě pochopíte, že jsem trpěla, až panickými úzkostmi nic nezapomenout, když uvidíte co tentokrát skrývají moje zavazadla...!

Jinak moje hodiny kurzů, pro duše spřízněné textilem by ztratily svůj smysl.

Ustála jsem to a nic nezapomněla, uf!!!

Teď musím i přiznat, užila jsem si to...!

Nebyl, to žádný pobyt pod širákem..., 

...tak jsem, alespoň večer vyrazila k blízké vodní ploše, pokochat se místní letní přírodou. 

Bylo to příjemné odreagování se 

od prostředí "Sálového Mistrovství Evropy v šití", 

jak vtipně někdo pojmenoval to čemu já říkám 

"Letní tábor, pro dospělé patchworkářky". 

Byla to příjemná atmosféra, plná milých setkání

 a seznámení se s novými stejně "postiženými":-)!

Krom, kil navíc, 

(když člověk nemusí vařit o to více mu chutná:-(),

 jsem si přivezla jak jinak krásné látky 

(v tomto případě kila navíc, ale mých zavazadel, pro změnu konstatoval můj pan A...),

ale hlavně...,

 těšení se na mé milé a zahradu!

...

A co vy, jak to máte s balením kufrů?

Váš

Lezarts,

všude rád, ale doma nejraději:-)!

Když si mě k sobě přivábí...

..., hedvábí!

Aneb jak to nakonec dopadlo s mojí kolekcí hedvábí a hedvábnými afghánskými výšivkami.

Není tak dlouho co jsem se tu vyznávala k "lásce" k hedvábí.  

Výsledkem je dílko, vlastně šité

 4 páry rukou.

A tak to padlo.

Musím  přiznat, že hedvábí je velice neposedný a rozpustilý materiál, 

ale za výsledná efekt, mu tu "nevychovanost" odpouštím:-)

Jedinečné zlomy světla na jeho struktuře, dělají divy.

Hedvábná výšivka, je naprosto bezchybně vypracovaná...,

...hodna hodinářské práce!!!

Její autorky mají ode mě neskonalý obdiv a 

doufám, že se mi podařilo jejich práci dát 

důstojné "zarámování"?!

I když léto nám začíná trochu 

"frišně"

doufám, že máte dostatečně "žhavý" prázdninový program!!!

Váš

Lezarts,

hledající Bource morušového:-)