pondělí 8. prosince 2014

Určitě se v poslední době hodně podobají...



...moje dny, těm vaším.

Jako třeba...
jste také, koupili, vyrobili, nebo došili a naplnili adventní kalendáře svým dítkám...
...a to bez rozdílu věku:-)))

...
...všichni jsme minulý týden po ránu, viděli  něco podobného...,


... při pohledu z okna a prožili
 "dva dny ve skle"...


...není naplat, ale v zahradě to vypadalo velice fotogenicky...


...zamrzla příroda, živá ...


...i neživá...


...zamrzla i doprava...


...jak jsem byla ráda, že jsem nemusela vystrčit nos z poza kamen!!! 
Trnula jsem pouze, aby se všichni, kdo nemohli, jako já vše pozorovat za okny,
 ve zdraví dorazit do svých domovů...


...zdobila jsem venku...


...uvnitř...


Po dilema, jaké vybrat letošní téma vánoční výzdoby, to vyhráli Elfové...
...doufám, že pohádkové postavičky z rostlinné říše, nám vykouzlí pohádkovou vánoční atmosféru?!
Určitě jim v tom budeme pomáhat.  


...přivítali Mikuláše...


...k nám přišel, jako vždy až z Alsaska...

...zapálili, už druhou svíčku na adventním věnci...


...připravujete dárky...


...máte napečené cukroví...


...v tomto případě se nepodobám pilným hospodyňkám...
...,ale
Mikulášovi jsem slíbila, že se napravím, napeču alespoň pro vůni,  aby mě čert neodnesl do pekla
 (i když občas pochybuji, zda si neděláme někdy sami opravdové peklo na zemi mezi sebou,
 než čerti v pohádkách?).

Souhlasíte s tím, že se náplně našich dnů,
 teď dost podobají?


Prozatím, než 
v pohodě zapálíme třetí adventní svíci,
 Vám zasílám kytici posledních prosincových růží
 z naší zahrady.


Váš
Lezarts
"toho času hospodyňka u Elfů".

neděle 23. listopadu 2014

Také vám, už hodně chybí...



...slunce?


Mě opravdu ano! 
Nevadí mi chladnější počasí, 
ale sluneční svit, 
který  je teď suplován stejnou šedí od rána do večera slunce,
 mě nebaví. 
Sice si libuji, 
že mohu pěkně v teple kutit v mém atelieru, 


ale ta nostalgie rozkvetlé zahrady zalité sluncem mi chybí. 
Proto se občas "dopuji" listováním v mém fotoarchívu.


Jestli jste na tom podobně,
 zvu vás třeba při šálku kávy, nebo čaje a v zádech s kamny sálající teplo listovat se mnou.
Snad vaši duši i oči, zahřeje těch pár momentek z naší zahrady,
 které jsem nestihla v plné sezoně publikovat.

Červené zákoutí, teď obzvláště hřeje...


Rubíny na sametových polštářcích, malé zahradní poklady 
a 
jedlá,barevná dekorace záhonů...


Svlačec, který do své barvy uzavřel ten,
 nejkrásnější blankyt nebe bez mráčků...


Barevná paleta Jiřin, 
svádí k vázání kytic
v barvách toho nejkrásnějšího letního ohňostroje...


Naši pravidelní letní společníci, ...
ve vodě...


...na vodě...


...i kolem ní...


A na závěr, ještě malou kytici růží v doprovodu ...


...teplých barev.



Váš
Lezarts
s mlhou před sebou, ale sluncem za sebou.

neděle 9. listopadu 2014

V bačkorách a s fotoaparátem...



... se vydávám na houby.


Zdá se vám, že moje výbava je nepatřičná?
Když, ale máte na zahradě tolik hub jako letos u nás, tak to vlastně stačí.

Vzhledem, že nejsem žádný znalec a rodinka po jedné nepříjemné zkušenosti,
odmítá laicky nasbírané houby pozřít, 
tak je pouze fotím.


Některé dovedou překvapit, velikostí, 


vzorováním i téměř strašidelným tvarem.


Tyhle bílé koule se u nás objevily asi po 4 letech znova. 
Kdy nám tu vyrostla 1 ve velikosti fotbalového míče.
Letos narostly, aby dohnaly absenci , hned 3.


Nejen, že nám tu rostou jedlé, nejedlé i ty cizopasné.


Jak můžete konstatovat i u nás byla vydařená houbová sezona.


S nostalgií po hřejícím slunci,
 vám zasílám sluneční paprsky 
v podobě posledních čajových růží z naší zahrady.


Teď se, už bez výčitek s podzimním počasím
mohu konečně uzavřít do tepla atelieru a těšit se tvořením.
 Mám takový dojem, 
že Vánoce nám,
 už podupávají na rohožce:-)
Těšíte se?

Váš
Lezarts,
už nehloubající co je na houby.

středa 15. října 2014

Pozor malá oprava! Bonus, pro věrné čtenáře/řky..., tolik žádaný...


...

Při konzumaci s mírou zaručuji požitek, 
a dobrou náladu do podzimních dnů.


                                                                  Budete potřebovat:

 Balíček cukrářských piškot.Bílou čokoládu na ozdobení.

                                                               300 gr. mléčné čokolády
    3 pol. lžíce vody
 ( 40 gr. cukru v případě, že použijete hořkou čokoládu,
cukr rozpustíte na sirup ve 4 pol.lžicích vody.)
   4  žloutky
550 gr smetany na šlehání 

Postup:

rozpustit čokoládu , nechat lehce vychladnout.
Vyšlehat smetanu.
Postupně zašleháte 4 žloutky do rozpuštěné čokolády .Vyšlehejte do vzdušné pěny.
Nakonec delikátně do této směsi vmícháte šlehačku.
Piškoty (není podmínkou - namáčejte rychle!!! v kávě) vyložte celou dortovou formu.
Naneste do takto vyložené formy čokoládovou pěnu a dejte nejméně na 3 hod do lednice.
Před podáváním ozdobte na hrubo strouhanou bílou čokoládou.


Dobrou chuť Vám přeje





středa 8. října 2014

Naše zahrada a moje podzimní "delirium"...



...j´ai attrapper un coup de solei...
...je reve tant pis ... 
(...uhnala jsem si úpal...
...sním, škoda...)

(Vypůjčila jsem si kousek textu, jedné z písní mého oblíbeného skladatele a zpěváka
Richarda Cocciante
více na hpp//www.parolesmania.com/)


Těmito slovy, bych mohla dnes, shrnout moje pocity, 
které ve mě vyvolává letošní podzim.


Procházím se zahradou a kochám se teď...,
už jejím podzimním zabarvením.


Pohlední motýlí krasavci, využívají posledních nabídek nektarů...


Nějak mě to léto uteklo a mám dojem,
že jsem si ho neměla čas užít.


Vše rychle vyrostlo, vykvetlo...


...dozrálo...


...a už jsou tu Ocúny.


Červená je uvnitř i venku...
... moje oblíbená, ale vždy s mírou.


Podzim nikdy neudělá chybu v ladění barev...


...umí je vždy krásně sladit a tónovat.


Prostě to má pod kontrolou!




                                                                      Naše zahrada,
                                                                      je jako modelka marnivá.
                                                                      Její šatník na podzim,
                                                                      hýří krásou teplých barev,
                                                                      které nízké slunce prohřívá.
                                                                      Tak napadá mě...,
                                                                      Podzim úspěšný je módní návrhář,
                                                                      nebo ve spolku se sluncem,
                                                                      přírody žhář?!
                                                                                                                   Lezarts.


Souhlasíte?

Váš 
Lezarts,
podzimně nostalgický.

pátek 12. září 2014

Plují lodě do Triany, plují lodě do Malagy...


..., nápěvek který se hodí nejen k dnešnímu počasí,
 ale hlavně k obsahu dnešního příspěvku.

***

Venku to vypadá, na to, že bych mohla rovnou stavět Noemovu Archu, 
než takové plachetničky.
O čem, že to píši? 
O plachetnicích, které vypluli na moře koncem června a k tomu
malá oslava, ke krásným jubilejním narozeninám, 
s předáním dárku budoucí jachtařce
 (patchwork vám napoví kolikátým)!

(Opět jsem neměla čas zvěčnit, celý dort. Byla to Charlotte au chocolat, z ruček mojí dcery.)

Musím se přiznat, že tento patchwork byl pro mě docela tvrdý oříšek.
 Musela jsem totiž splnit několik norem a to já moc nerada:-(. 
Musím přiznat, že mi trval 2 roky.
 (ne šití, ale koncept)
Odměnou mi za tu dřinu:-D, bylo nadšení obdarované, 
ale i celé její rodinky.
Snad jí přinese štěstí a opravdu její život bude jenom jednou, 
vítěznou regatou!
Tak se prosím hezky usaďte a relaxujte,
 představujte si že sedíte na břehu Atlantiku 
a 
snad jste poznali, že se jedná o
 "10 vítěznou regatu"?! 



Doufám, že jste mi neuplavali moc daleko:-D, 
a pokochali jste se červánky na vlnkách?!


Přeji dnes všem nožky pěkně v suchu, slunce v duši
 a
 "volám loď ahoj a ať dmou se, i vám, 
plachty bílé"!

Váš
Lezarts,
ohé, ohé matelot!