Francie, ještě malá odměna…

…, jako  třešínka na dortu  za výstavou v Ste. Marie-aux-Mines….pár autorských děl ze soutěže artextilu.

Francie, ještě jednou pod šarmem…

…tentokrát  artquiltu a současnou patchworkovou tvorbou.

 Samozřejmě neopomitelnou součástí výstavy  Ste. Marie-aux-Mines, je artqiult a současný quilt. Dá se tu shlédnout tvorba ze všech koutů světa, jsou zde samostatné ucelené expozice klubů, nebo jedinců z celého světa. Nemohu vám vše ukázat a o každé expozici napsat, ale i tak snad nepohrdnete nahlédnutím, mýma očima (přiznám, co bude následovat, je velice subjektivní hodnocení). Moje kritéria pro vyhodnocování, jsou: harmonie, kompozice barev a originalita se smyslem pro autorovu srozumitelnost (co vlastně tím autor, chtěl říci?!). Moderní quilt, může být komponován, klasicky 3vrstvý, nemusí být použity pouze bavlněné látky, ale i jiný materiál. Artquilt, je opravdu, takovou „haute- cuture“ v oblasti ptchworku. Vše je dovoleno a autor si může pustit fantazii i materiály z „uzdy“. A jako na přehlídkách předních módních návrhářů, tak i zde jsou věci, které se ujmou u široké veřejnosti a jiné modely skončí na dně truhly. V oblasti letošního výběru mě opravdu okouzlily, v artquiltu dvě autorky.

První je Francouzska  

Claudine

Billaud-Rotbart

s expozicí „Lumiere des empreintes“. Opravdu výstižný název této kolekce „Světla stop“. Byla vlastně jedna z mála, která letos přinesla v této disciplíně opravdu neotřelou novinku. Na první pohled se může její technika, použití konfet, pletací příze a vlny, překryta tylem na látkovém, nebo patchworkové vzoru a vše volně proquiltováno, zdát nenáročnou. Avšak, jako často, potvrzuje se tu pravidlo,“ v jednoduchosti je krása“. Jde „jednoduše“ o nápad a bezchybnou kombinaci materiálů a barev.Můj názor: výsledkem je na diváka působící dokonale harmonické dílo. Vše prezentováno ve vkusných rámech, je připraveno k zavěšení do interiéru.

Druhou umělkyní je Němka Monika Schiwy a její kolekce

„Complexité“ – „Složitost“. Zde mě zaujalo, nejen neotřelé pojmutí artquiltu, někdy, až titěrná dílka, i když s použitím známé techniky, přenášení tiskovin na textil, je zde jasně čitelný autorčin podpis, vyzařující inspirací z přírody, harmonie, lehkosti a poezie. Opět se jednalo o artquilty, upravené, jako obrazy.Můj názor: po krátkém rozhovoru s autorkou, nezklamala, je to velice otevřená, citlivá a vřelá osobnost. Ale to, už bylo na pohled, jasné z její tvorby!

Svojí kolekci současného patchworku velice elegantně představila Edyta Sitar z USA.Můj názor: perfektně vypracované klasické techniky. Autorka dokázala, že je mistrní v aplikaci a ladění barev.

Za zmínku stojí výstava Izraelských quiltů. Izrael byla letos čestným hostem výstavy. Můj názor: bylo zajímavé porovnávat, jak se na izraelských quiltech odráží míšení kultur a náboženského vlivu. Nevím, zda byla náhoda, tento výběr? Ale vzhledem k aktuální politické situace, si pořadatelé opravdu vybrali po všech stránkách zajímavého hosta. Já si myslím, že výstavy jsou od toho, aby nejvíce vnímavé návštěvníky, nutily k zamyšlení, nejen nad její hmotnou částí...

Samozřejmě nechyběla soutěžní expozice „Artexture 2011“. Jedná se o rozmanitou textilní tvorbu.Můj názor: buď máme, nebo nemáme rádi. Já patřím do skupiny „máme rádi“. Vždy mě zaujme, jakým způsobem ostatní umělci dokáží zpracovat textil a propojovat ho s jinými, někdy neočekávanými materiály. A, že letos, bylo znovu co obdivovat!

Slovo na závěr: Možná jsem ve vás vzbudila, touto malou reportáží, o velké výstavě a nádherném kraji, chuť prozkoumat tento kout Francie- Alsasko a příští rok se rozjedete do Francie, mezi

13 a 16 zářím 2012, abyste vše viděli na vlastní oči. Zde najdete potřebné informace o výstavě www.patchwork-europe.com

Francie, pokračujeme prohlídkou…

…Carrefour Européen du Patchwork.

Po malé lekci historie místa a vzniku výstavy, dnes si dovolím udělat mojí malou recenzi. Letošní ročník, bych hodnotila trochu retrospektivním. Většina expozicí se věnovala historickým quiltům, klasickým replikám a styl country. Samozřejmě, že tu byl zastoupen současný quilt a artquilt. Ale ten hlavní důraz na tradici mi trochu připomněl, že i textilní umění a jeho stoupenci mají potřebu se vracet k historii a nastavit tuto retrospektivu, jako zrcadlo současné světové politicko-ekonomické situaci. Snad se podařilo, pořadatelům ve většině návštěvníků vyvolat potřebu zamyslet se. Znovu objevování tradičních quiltů a jejich techniky, jako by přímo souvisely se současnou nejistotou společnosti a její potřebu čerpat jistoty v solidních základech, mít pocit důvěry a bezpečí. Přesto, že se říká, že musíme znát svojí minulost, abychom byli schopni budovat svojí budoucnost, zdá se mi, že v běžném životě jsme nepoučitelní!

Malá ukázka z expozic klasikých quiltů.

Expozice starých australských quiltů, vypovídá o neslavném vzniku této kolonie, a o válkách kterých se její vojáci zúčastnili. Moje hodnocení: velice autentická expozice, která byla doplněna bohatou a zajímavou dokumentací.

V divadle  Ste.Marie-aux Mines se usídlila velice obsáhlá expozice tradičních holandských quiltů z dob 1700 až 2010. Zrak i dech se mi tajil nad tou krásou. Díky nadšeným sběratelům a součastným holadským patchworkářkám, návštěvníci mohli vidět velice staré exponáty a krásné současné repliky.

Moje hodnocení:

pocit nesmírné pokory a pocit, že se mám stále ještě hodně co učit...!

Villa Burrus  hostila expozici „ Country Cottage“. Autorka oblíbených medvídků a jiných quiltů Born to quilt, zde svojí tvorbou navodila velice útulnou venkovskou atmosféru.

Moje hodnocení: bylo těžko odolat a neusadit se k prostřenému stolu.

Příště, pokračování-Současná patchworková tvorba.

Francie trochu jinak, nejen jídlem a pitím, živ je Francouz…

..., ale i uměním.

Tentokrát něco o slíbené výstavě patchworku, a protože se jedná o velice komplexní festival, jistě akceptujete, že reportáž rozložím do několika příspěvků.

Znalci mě omluví, že dnešní část začnu pár řádky o historii největší evropské výstavy patchworku, letos už 17 Carrefour Européen du Patchwork. Výstava se tradičně koná v polovině září v půvabném údolí Val d´Argent – Asasko http://www.valdargent.com/tourisme/
http://www.valdargent.com/pahistoire.htm Dříve proslulé údolí svojí těžbou stříbra, (proto název údolí- Stříbrné) dnes bojuje o přežití. Není zde prakticky žádná pracovní příležitost, doly jsou dávno uzavřené, textilní i jiný průmysl, díky mondializaci zmizeli! Pořádání festivalů kolem látek a minerálů je jednou z mála příležitostí, kdy toto krásné údolí ožije díky tisícům návštěvníků z celého světa a přinese trochu pracovních příležitosti místnímu obyvatelstvu.

Festival je rozložen do 4
městeček,
Liepvre,
Rombach,
Ste.Croix-aux-Mines a
Ste.Marie-aux-Mines,
které objíždí každých 20 min naveta.
27 kostelů, kaplí, divadlo, význačných budov, sportovních sálů a divadlo se stanou na 4 dny výstavními síněmi, pro patchwork a textilní umění. Máte možnost zapsat se do kurzů, které pořádají světoznámí umělci a utrácet u 150 specializovaných prodejců. Festival vznikl před 17 lety jako malá výstava prací místních patchworkových klubů. Ovšem nebyla to jenom malá náhoda, že z malé lokální výstavy se stala mezinárodní expozice.
Ste-Marie-aux-Mines, v 16 a17 st. obývala početná a prosperující komunita Anabaptistů, kteří sem přišli z území dnešního Švýcarska a Moravy. Jejich prosperita se stala trnem v oku jinak nábožensky smýšlejícím obyvatelům Alsaska. (Amišové, jsou odnož anabaptistů. Založena patrijarchou Jakobem Amannem, jsou hluboce nábožensky založeni a jejich pacifický výklad bible jim přinášel v Evropě represe). V roce 1712, byli donuceni k vysídlení z Alsaska Královským dekretem Ludvíka XIV. Dále pronásledováni na dnešním územím Francie, volili cestu do „Nového světa“,a usadili se v Severní Americe. Největší část této komunity žije dodnes v Pensylvánii, Ohiu a Indianě.  Amišové, krom svého způsobu života,který je uzavřen okolnímu světu a žijí pouze ze zemědělské výroby, se také proslavili svými krásnými quilty, které mají nezaměnitelný podpis(používají pouze jednobarevné látky).Autorky při tvorbě patchworku dodržují přesná pravidla, která jim vštěpuje jejich komunita.Životní styl Amišů se zastavil v 17 století.
(Poz.autorky. Občas si, ve stavu v jakém se nachází naše společnost, říkám, že to není možná špatné? Amišové vlastně dali do praxe už v 17 st.rčení:" Zastavte zeměkouli,svět se zbláznil, chci vystoupit"!)
                                                                                                                                       

Amišské ženy, jsou opravdu dokonalé v ručním quiltování!

V Ste.Marie-aux-Mines,

je pravidelně pořádána konference panem Jaque Légeret a expozice Amišských quiltů v kostele „des Chaines“. Před vstupem do kostela stojí tradiční amišský  povoz.

Více o historii Amišů najdete na tomto odkazu: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ami%C5%A1ov%C3%A9

Pro milovníky a milovnice Francie.

Francie je pro většinu milovníků této země spojena hlavně s Paříží, Alpami a Provence. Možná mnozí ani netuší, že 600 km od Prahy začíná, kouzelný (mezi mnoha jinými) region Alsace. Tento malebný kraj rozprostřený na horním a dolním Porýní, je bohatý historií, folklorem, architekturou, vinicemi a jak jinak i svojí regionální gastronomií.V Alsasku se mimo francozským jazykem, hovoří dialektem,který je podobný německému jazyku. Je to  pozůstatek z pohnuté historie tohoto pohraničního území. To vše je lemováno na západě modrou linií Vosges a úrodnou planinou na východě, zavlažovanou Rýnem. Od Strasburku, přes Colmar, až po Guebwiller se vlní, někde až po úpatí Vosges, vinná stezka na které jsou, jako korálky, navlečené malebná vinařská městečka a obce.
Vše je umocněno neuvěřitelným množstvím květinových výzdob. Turisté si zde přijdou, díky bohatému kraji, opravdu na své po celý rok! Sportovci najdou možnost v zimě lyžovat, milovníci kol, zase mohou objevovat místní krásy po cyklostezkách. Ovšem mě už po několik let, vždy v tuto roční dobu, "vítr zavane" na největší evropský patchworkový festival „Carrefour Européen du Patchwork“, který se koná v jednom z údolí Vosges, Val d´Argent. Po 4 dny Ste. Marie - aux- Mines  a další 3 městečka, se promění v meku všech nadšenců patchworku a textilního umění (o této akci bude reportáž později). Dnes vás zvu na malou turistickou procházku. Počasí nám zatím přeje, tak „hurááá“ do vinic, hor a městeček!

Ne, nejde o omyl, je to socha Svobody. Jedná se o repliku sochy fr. sochaře Frédérica Augusta Bartholdiho, francouzského sochaře a architekta  který se narodil 2. srpna 1834, v Colmaru (+ 4. října 1904, Paříž), kde také vystudoval architekturu. V jejím studiu pokračoval poté v Paříži, kde zároveň studoval také malířství. Jeho nejznámějším dílem je bezesporu Socha Svobody, darovaná vládou Francie v roce 1886 Spojeným státům. Před započetím této zakázky Bartholdi osobně navštívil Spojené státy a vybral přístav v New Yorku za vhodné místo pro postavení sochy. Podrobnosti viz. Wikipedia.

I tato místa mohou být malebná...!

                                                       

Když můj stín, splývá s Tvým…

Jako malou mě vždy zabavila stínohra pomocí rukou, které vytvářeli různé postavy na zdi.Hrou několika šťastných náhod, jsem si mohla zopakovat tuto zábavu a vznikla tato malá foto-reportáž o naší rodince. Zahráli jsme si všichni malou stínohru.

Krásný, ale prchavý západ slunce napomohl k režírování. Jedná se opravdu ani ne o 2x 10 min, ve kterých slunce umožnilo čarovat s fotoaparátem.

                                                           

Uhodnete, o čem stínohra vypovídá?

Nápověda je v jednom mém zářijovém příspěvku.

Happy end!

Režie

Lezarts.