Já tedy určitě ano a dokonce se mi to vyplnilo, až na pár detailů.
Hezky se usaďte a přečtěte si mojí pohádku o Popelce.
Bylo, nebylo, už hodně dávno, Lezarts se vydala do tanečních. Určitě jako všechny ostatní vrstevnice snila o tom být tou nejkrásnější. Povedlo se, první tanečník a byla z toho láska, jako trám. Řeknete si že konec už znáte, ale je to omyl, nebyl to princ, ale převlečený čert za prince. Nehledal Lezarts se zrtaceným střevíčkem, ani nemohl. Nemyslete, že Lezarts byla bosa, ale prostě ten večer na schodech obecního domu, totiž žádný střevíček neztratila. Proto se pohádka nějak zamotala. 
Lezarts zjistila, až po letech, že to nebyl střevíček, ale ona , kdo se chytil na lep. Místo vysněného šaramantního prince na bílém koni se provdala za čerta.Tak ho poslala, kam patří.
Zklamaná se vrátila ke svému hrachu, popelu a zrní, aby třídila, dobrý hrášek od špinavého popela.
Když dotřídila, vyrazila si do daleké země. Náhoda chtěla, že zde byla pozvána na velkolepý bál, a protože neměla v zavazadle, žádnou večerní toaletu, přála si najít 3 oříšky, jako Popelka, ale marně! Nezbylo, než si výbavu na bál ušít sama. Zahalena v šaty z mlhy, protkané rosou, do ruky malou "Pompadůrku".
Šperky z pavučinek a ze slzy dobré víly, které se jí zželelo.
Na bále si Lezarts vyhlédl sám princ, tančily celý večer, ale úderem půlnoci se Lezarts, poučena životem, princi vytočila a utíkala ke kočáru, ale tentokrát ztratila střevíček.
Za tři dny ji princ vypátral a přinesl jí ztracený střevíček na krásném polštářku. S velkou kyticí jí požádal o ruku. Tentokrát, už Lezarts věděla, že je to pravý princ.
Byla z toho velká svatba, měli spousty dětí a jsou spolu šťastni dodnes...Přeji Vám pohádkový w.e. ve znamení splněných snů.
V případě, že budete někde na plese v roli Popelky, pozor všichni tanečníci, nejsou praví Princové!
Váš
Lezarts
který odpočívá na růžovém polštářku i obláčku.
