Hra o jablko.

Tak by se dalo nazvat počínání okolo jediného jablka z naší zahrady.
Jablka, které už od začátku vypadalo, že zůstane na jabloni jako jediné z těch všech deseti, co se na jaře začala klubat z poupat. Je vám jasné, že rostlo pod zvýšeným dozorem.(Teď si však s hrůzou uvědomuji, že jsme ho v noci nehlídali:-D)

Ale musím začít popořádku. Máme v zahradě dvě jabloně, jedna je ohromná krasavice, která pilně plodí, každý druhý rok kvanta jablek. Má to jen jeden zádrhel, jablka jsou raná, tudíž  se nedají uložit, ale musí se ihned zpracovat, což se u nás nezvládá. Jsou vynikající na koláče a povidla, ale vzhledem k tomu, když se urodí, tak se urodí. A i kdybych v nějakém pominutí mysli, nasadila tempo třísměnného provozu po dobu třech týdnů, mohla bych zásobovat celou republiku konzervovanými jablky a koláči.Ujišťuji, to nehrozí, zvládnu maximálně dva, až tři koláče v plné sklizni.Bohužel, z nedostatku pracovních sil, končí na zemi a poté na kompostu Jabloň vlastně slouží, jako okrasný prvek.Stala se modelem ke kreativním zástřihům pod rukama mého vrchního zahradníka.

Druhá jablůňka je takový trpaslíček, zkrátka model pro mě. Mohu ji zastřihávat já a to bez žebříku. Je stará, stará... a co s ní bydlíme, snad neurodila nikdy jablko, alespoň zdravé. Je jasné, že to co se urodilo byla událost a tak jsem si ho muselo patřičně "vyportrétovat"!

Chcete vědět, kdo ho snědl, pardon vyhrál?! Jaká otázka, přeci JÁ! Abych si ho utrhla, nepotřebovala jsem hada, proto nám nehrozí, že by jsme byli vyhnáni z našeho ráje.

Váš
Lezarts
"zlatá reneta".