Suchý…

 …Únor mi nějak nejde přes pysky

i když nepiju,

mám dojem,

že stojím na bedně

od whisky…

…asi tak se od začátku měsíce cítím.

Po té co nějaký virus obešel celou rodinu, u mě “zazvonil” hned 2. února. Mám totiž od té doby dojem, že mě v hlavě zvoní prasklý zvon. 

K tomu oznámení o odchodu (po sobě) hned dvou spřízněných duší, člověku na formě nepřidá.

Suma sumárum, mohu konstatovat, že to zatím u mě nevypadá na “vítězný Únor”. No, naděje umírá poslední! Zatím jsme ani ne v polovici měsíce, třeba ještě před jeho koncem, nad Únorem zvítězím já:-)?!

Nebudu déle plakat nad nepřízní osudu, ale doložím, když se daří stíhám i něco tvořit z látek.

 Je výhoda, že teď zahrada spí, spíše při tomto počasí pospává a já se neválím na “chcípáku”, mohu si užívat v mém ateliéru tvořivé atmosféry.

Trochu couvnem do minulého roku, do času Adventu.Šila jsem malé dárky a také tradiční “futrálky na lásku” ( jak tyto malé pozornosti pojmenovala Hela z 

http://sincerehelena.blogspot.com/)

Na programu byly věnce, které se stali ozdobou několika domácností. Možná budou pro některé z vás inspirací na užití malé pozornosti pro letošní Vánoce. Nápad jsem našla na pinterestu.

Tady je malá ukázka, ale ušila jsem jich asi 12. Šíje se to dobře a navíc se dají použít oboustranně. Mohou se také zavěsit.

Letos každý našel u svého talíře, “futrálek na lásku”, zároveň sloužil, jako jmenovka.

Hned v Lednu jsem ušila a předala deku, pro jednu mimi slečnu. Bavila mě, jak vymýšlet návrh a následně i její šít.

Další tři dětské deky jsou v plánu, tentokrát “ klučičí”.

Doufám, že jste zdraví a plní nápadů, alespoň to vám přeji!!!

  

Váš

Lezarts,

už téměř jednou nohou z “chcípáku”☀️