… aneb,
naše mořská jízda na výstavě lastur.
Letošní ročník Mezinárodní výstavy lastur v pražském KD Ládví byl pro mě naprosto kouzelný. I když sama nejsem vědecká sběratelka a v latinských názvech se nevyznám, mušle jsou pro mě obrovským estetickým zážitkem. Proto tam každý rok strašně ráda chodím pomáhat s prodejem. Letos to bylo ještě o chlup lepší, protože mi na stánku pomáhala nejen moje vnoučata, ale i jejich rodiče.
Pro mě je tahle výstava hlavně o neuvěřitelné energii. Je fantastické sledovat lidi, jak fascinovaně koukají na tu záplavu tvarů, a diskutovat s nimi o tom, jak dokonalou umělkyní je příroda. Vnoučata i s rodiči fungovali jako naprostí profíci. S nadšením balili úlovky do bublinkových fólií, povídali si s návštěvníky a dělala se u stolu tak skvělá atmosféra, že se u nás pořád někdo zastavoval. Společně jsme zkrátka tvořili skvělý tým tří generací.
Báječné bylo i to, jak lidé nosili v krabičkách ukázat své vlastní poklady z pláží. Společně s kolegy z Českého klubu sběratelů lastur se jim pomáhalo určovat, co si to z dovolených vlastně přivezli. Pro děti tu bylo připravené i pexeso s exotickými šneky a spousta her.
Domů jsem sice odcházela unavená, ale s neskutečně dobitými baterkami, protože vidět tu nádheru pohromadě a sdílet ji s návštěvníky i s celou rodinou je pro mě srdcová záležitost, takže pokud vás atmosféra láká, termíny dalších akcí najdete přímo na stránkách Českého klubu sběratelů lastur, kde s vámi příští rok u stolu rádi budeme zase!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsem ráda, že se vám na mém blogu líbilo a zanechali jste o tom stopu.