Co mě dnes „vzalo“!

Dnešní, vzácná návštěva Prahy,
mě připravila milé přivítání a to v podobě nápisu, který jsem nemohla přehlédnout při výstupu z auta. Poopravila jsem si názor, že zdi a zídky, nemusí být pouze krásné, když jsou porostlé vegetací v přírodě. Taková šedá zeď továrny v Praze se může stát krásně romantickou, když na ní neznámý autor zanechá svoji básnickou prvotinu! Posuďte, nevzalo by vás to za osrdí i fotoaparát?



Doufám, že ta krásná neznámá, si to jednou také přečte!

Kořenky mého života.

Nejedná se o překlep! Tuto sadu kořenek a nádob na „ingredience“, potřebné k vaření, jsem objevila, když mi bylo asi 14 let. Odložené na půdě statku tety, mě okamžitě učarovaly. Teta mě přislíbila, že si je budu moci odvézt, až budu mít jednou vlastní kuchyň. Proč jsou to „kořenky mého života“? Doposud se mnou cestovaly po Čechách, a nakonec, i přes Evropu a zpět! Vždy mají v naší kuchyni čestné místo. Když se na ně podívám, připomínají mi krásné chvíle strávené s mojí nejmilovanější tetou, milou a dobrotivou ženou. Byla uchvacující vypravěčkou. Ještě dnes se slyším, jak žadoním, vyprávěj, jaké to bylo, když jsi byla mladá a já ještě nebyla na světě. Sedící na stoličce u kamen s velkou buchtou nebo krajícem namazaným škvarky v ruce, bradu opřenou o kolena, jsem ani nedutala a poslouchala. Dnes všechno, ta její laskavost a vyprávění, je na věky uzavřeno do
„kořenek mého života".

Od těch dob, je pro mne "Sůl nad zlato"!

Čtvrtá prázdninová pohlednice - z „období Empíru“.

Letošní léto, přeje Hradům a Zámkům.

Navštívili jsme zámek Kačina http://www.kacina.cz/. Je to opravdu překrásná památka, která je pro turisty označena, jako dobře utajené housle. Po malém bloudění hledáním vstupu a kde se dá zaparkovat náš „kočár“, jsme konečně mohli vstoupit do parku (který je v dosti nepěkném stavu, ale prý je právě v renovaci…???!) Posléze jsme už nemohli přehlédnout vstup, pokladnu a začít prohlídku zámku s jeho knihovnou, lékárnou, divadlem. 

Naše dojmy:

Škoda,budova zámku (obvzláště skleník) je v dosti ošumělém stavu, průvodcovské služby nápodobně:
-odrecitovaný text i s rádoby vtípky. 
-pobíhání průvodkyně s chrastícím svazkem klíčů, jak elektrické myši vytvářelo atmosféru, že někomu ujede brzo vlak. Pokřikováním na návštěvníky, že jim dovolila jen 2 foto v každé místnosti (to nás pobavilo, byli to jedni s cizinců, kteří nerozuměli ani slovo česky), oživovala svůj „našprtaný“ text.

-přesto, že zámek má elektrický proud téměř 100 let, galerie, knihovna a jiné se prohlíží v šeru.
 

A na závěr:

Přežili jsme, rozšířili si kulturní obzory a udělali názory…!

Zámecké divadlo.

Jestli vás můj komentář neodradil, přeji hezký výlet!

Stará lavička po prarodičích.

Dodnes si pamatuji, jak jsme s babičkou dědečkem na ní před domem sedávali. Děda mě houpal na kolenou, za pozpěvování hopsá, hejsa… Později s celou rodinou, jsme na ni sedávali, za krásného počasí na terase k jídelnímu stolu. Pak dostala trochu místo v ústraní a sloužila na odkládání koše s prádlem u sušáku. Jak jinak, mám k ní nostalgický vztah.  Po těch letech potřebovala velkou renovaci. Nová prkna a nátěr. Než jsem se nadála, byla rozebrána a já nestačila nafotit stav před, tak jsou foto jenom po. Prošla za těch X let několika nátěry, většinou varianty zelené.  

Po počátečních pochybách rodiny nad mým výběrem nové barvy, sklízíme obě úspěch.  
















Posuďte sami, jak jí to
s fuchsiemi a ibiškem sluší.

Foto a motto dne...

Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko, sedíš tu u cesty …

Asi nejprobíranější téma v okurkové sezoně.

Miluji slunéčka i slunečnice a dnes jsem je načapala, jak spolu laškují. Posuďte -není to roztomilé?

Jak málo stačí, aby jsem vykvetla!  

Sliby se mají plnit!

Sluníčku, jsem k těm olivám, včera slíbila cikády, abych ho nalákala na trvalejší  pobyt v naší kotlině. Má je mít! Oblékla jsem cikádami celou kuchyň.Slyšíte je...?

Na oknech,

na stole,

na povalování.









Všechno zlé je pro něco dobré!

Nepřízeň počasí mě zahnala ze zahrady do atelieru... a tak došila povlaky na polštáře, aby kolekce „Olivo, olivo zelená…“ byla konečně kompletní!

Co myslíte? Že se sluníčko umoudří a zůstane u nás, když jsem mu teď ustlala, jako v province na olivách?

Příště to ještě pojistím, a aby se mu lépe spalo, dodám cikády.

Motto pro letošní léto:

Nejdůležitější je vydržet a neklesat na mysli! Ať svítí, nebo nesvítí...

Dnes, jen tak něco pro oko.

I plevel se může stát jednou star...

Když se nedá moc, díky aktuálnímu počasí, pobývat venku, zvu vás na takové lelkování s mými fotografiemi, třeba vám to pozvedne náladu?!

Už jste viděli, že z obrazu svítí slunce? V tomto létě by to byl velice prodávaný artikl!

Návod, jak neztratit dobrou náladu.

Neprobudit se do tvrdé reality!

Víte, že nemusíte mít, život pod psa...

Ale může se občas stát
procházkou růžovou zahradou!

Hlavně nezapomeňte, že na vás dohlíží "Big brodhre"!