... tím míním most do mé minulosti, konkrétněji mého dětství a dospívání.
Dnes si ” nazujte “ pohodlné boty, ale spíš se pohodlně usaďte a já vás vezmu na výlet do míst, kde jsem vyrůstala, chodila do MŠ i na ZDŠ a podnikala výpravy za zážitky. Jako hodně dětí naší generace, jsem byla dítko “s klíčem na krku”. Oba rodiče zaměstnaní a já měla spousty volného času, tak co s ním? Byla jsem víceméně samotářka, a když jsem nebyla někde sportovat nebo v ZŠU, tak jsem se potulovala hlavně po Holešovicích, Letné a centru Prahy.
Od té doby uteklo už “móře” vody pod mosty Vltavy, a jako celá Praha tak i ty “moje” místa dětství se dočkaly neuvěřitelných krásných, proměn. Nejen z Holešovic, ale i jiných bývalých dělnických čtvrtí se klubou příjemná místa k bydlení.
Ale už konečně k té procházce, za kterou může nová lávka z Karlína do Holešovic. Musela jsem si ji projít! Nadchla mě po všech stránkách a tak se semnou vydejte na most, který vás zavede do “ mé minulosti”.
Pohled na krásné okolí lávky ze strany Karlína (který se také dočkal nádherných proměn).
.
Možnost nového výhledu na Hradčany a zdymadla.
Štvanice láká na zastávku do parčíku.
Krása, která se neokouká.
Změny Holešovického horizontu.
Pěkný pohled na kostel Sv. Antonína, který vykukuje za budovou Dopravních podniků ( jak se dříve nazývaly), na Strosmayerově náměstí.
.
A tohle je, ovšem pro mě, ten nejzajímavější pohled. Vidět do oken bytu rodičů, kde jsem vyrůstala. Pohled z okna byl na jednu stranu úžasný! Nic nám neblokovalo výhled přes Vltavu na Vítkov. Každé ráno jsem se mohla pozdravit s Žižkou, který poslušně a neúnavně pózovala na svém koni u Památníku a svým zbývajícím okem na mě ani nemrkl. Když, ale pohled z okna v 5 tém patře spadl do přízemí, viděla jsem do jatek a to nebyla opravdu moc potěšující podívaná! Nejen podívaná, ale i zápach, který býval intenzivní, když foukal západní vítr, byl cítit i přes zavřená okna. Nemluvě o zvucích vydávající zvířaty čekajících na porážku. V letních měsících tu “ symfonii “ doplňoval rachot kompresorů z mrazírenských vagónů. To vše je, ale minulostí! V současnosti se z Jatek pomalu klube multifunkční a hezké místo!
..
Vlastně jsem Vás nevzala tak do minulosti Holešovic, ale té mé.
Spíš bych mohla napsat, že lávka je “mostem do budoucnosti” rozvíjejících se čtvrti -Holešovic a Karlína.
Snad Vás někdy vezmu i na procházku opravdovou historií Holešovic a jejich okolí?
Zatím mohu doporučit, udělejte si výšlap, přes lávku Karlín - Holešovice,
Váš
Lezarts,
sedící ve vesnické přítomnosti.
Jelikož Prahu navštěvuji teď už opravdu málo, tak si asi doporučený výšlap neudělám. Musím se spokojit s Tvými fotkami. A proč ne! Jsou hezké!
OdpovědětVymazatPěkné pondělní odpoledne !
Hanka
Nádherné fotografie a moc hezké vzpomínání. Myslím, že dnes bychom se děti báli, nechat je celé odpoledne potulovat se po městě tak, jako to bývalo za našeho mládí a dětství. Město, ale i doba.. vše se hodně změnilo.
OdpovědětVymazathttp://es-ideas.blogspot.com/
OdpovědětVymazatPříjemné změny. Díky za pražské pohledy)))
Eva
Vija
OdpovědětVymazatDěkuji, jsem na procházku zvědavá , musím se přes lávku vydat. Hezké dny přeji. J
Renatko, moc ráda jsem se s tebou prošla. Z lávky mi posílal hned po otevření fotky Adam, sama jsem tam ještě nebyla, ale chystám se.
OdpovědětVymazatPřeji hezké podzimní dny, Helena
Renato, minulý týden, po návštěvě karlínského kostela, jsem si také byla lávku prohlédnout a moc se mi tam líbilo. Možná dám nějakou fotku. Měj se hezky, pá 🍁🍂
OdpovědětVymazatRenátko, v pořadí už třetí blogerské pojetí lávky, ale tvé je díky popisu přímo na tělo.
OdpovědětVymazatJinak nás tam pozveš znova, až postaví tu novou budovu Opery nebo co to vedle Vltavské chtějí budovat? já si počkám.
Když se povídalo, že budou bourat most od Palmovky do Holešovic, honem jsem tam tehdy s foťákem utíkala, abych to ještě stihla vyfotit a vida,. jestě stojí.Tak ty jsi vlastně Pražanda. Jiřina z N.
Renatko, hezká procházka s Tebou a vzpomínky. Taky bych to ráda viděla. Zdravím, Lenka
OdpovědětVymazatHezké fotky i s povídáním. Na lávku se chystám někdy v pozdním podzimu, až přestaneme o víkendech jezdit na chalupu.
OdpovědětVymazatTaky sedím ve vesnické přítomnosti a pro změnu si mě donutila vzpomínat na dětství na Smíchově, okolo Hřebenek a na Petříně, kam jsme chodili na procházky. Tak aby ne, měli jsme to patnáct minut líné chůze.
OdpovědětVymazatKrásná procházka, Renatko. Přiznám se, že na lávce jsem ještě nebyla. Jsem ostuda. Tahle část Prahy je mimo můj akční radius. Ale musím to napravit! Děkuju za tip.
OdpovědětVymazatHeartfelt thanks for your exceptional post—it was both insightful and inspiring.
OdpovědětVymazat