čtvrtek 22. února 2024

Talons aiguilles ( jehlové podpatky), nejen název výborného filmu…

 


…ale i název dalšího dárku, který jsem ušila. 

Jak uvidíte výsledek, hned pochopíte. 

Ale ještě malá zmínka o filmu, jehož autorem je Pedro Almodóvar. Premiéru měl film  s Victorie Abril v hlavní roli v roce 1991, a v roce 1993 získal cenu Cézar (Fr. Obdoba filmových cen Oscara) nejlepšího zahraničního filmu. Pak následovala řada úspěšných filmů, které Almodóvar natočil. Jestli jste tento film pod českým názvem Vysoké podpatky ( já jsem použila v nadpisu doslovný překlad), ještě neviděli doporučuji k shlédnutí!

Teď k dárku. Objevila jsem krásné gobelínové panely na šití hravých polštářů. Zde je konečný výtvor. 

I když já ve svém věku považuji jehlové podpatky, jako nástroj mučící, nechápu jak jsem v nich mohla kdysi chodit!? Avšak spočinout na polštáři s jejich obrázkem je velice příjemné.



Zadní strana polštáře je z brokátu. 







Nová sedací souprava u dětí, dostala nečekaně vhodný doplněk.



Přeji hezký den, na poduškách i bez jehlových podpadků, třeba s dobrým filmem.

Napište mi jaké máte zkušenosti s opravdovou botou na jehlách.


Váš


Lezarts,

samozřejmě za dnešního počasí na poduškách😉

7 komentářů:

  1. Vysoké podpatky jsem kdysi také nosila, ale úplně jehlové to nebyly. Je pravda, že jsem dokázala i v kozačkách na vyšším podpatku dobíhat tramvaj, ale to je opravdu historie 😀 Polštářek se moc povedl a podpatky pod hlavou si umím docela dobře představit 😉😊

    OdpovědětVymazat
  2. Rentko polštářky jsou nádherné. Úplně vysoké podpadky jsem mikdy moc nenosila spíše ty střední výšky. Už v mládí se mi objevily křečové žíly a tak jsem nechtěla nohy moc zatěžovat ultravysokými podpadky i když se mi to u jiných děvčat líbilo. Měj krásné a pohodové dny.

    OdpovědětVymazat
  3. Skvostný film stejně jako tvůj polštář! Nádhera, Renatko!
    A podpatky, ty tedy nosím už jen při zvláštních příležitostech (kultura a tak...). Líbí se mi to moc, ale běžný den na jehlách už fakt nedávám...
    Přeji příjemný den. Helena

    OdpovědětVymazat
  4. Polštář se mi líbí moc. Film jsem neviděla, takže když budu mít příležitost, podívám se.
    No a jehlové podpatky ? Takové botičky nechyběly v mém botníku, ale dávno, dávno tomu. Teď si už jen skoro nevěřícně říkám, jak je možné, že jsem se v nich dokázala pohybovat normálně. :-)
    Pohodový den, Renatko !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  5. Do operace páteře jsem na jehlách ( a docela vysokých) chodila zcela normálně. V zimě i v létě. Dokonce i vykládala v práci vagon. Po ní už vysoké podpatky nee. Tedy pokud to nejsou klínky anebo takové ty moderní špalíky.

    OdpovědětVymazat
  6. Já jehly nikdy- přizabila bych se ))))neumím v nich chodit. Raději se vznáším v pohodlných keckách)))
    Polštárek je skvostný)))
    Hezký víkend, mávám z hor)))
    Eva http://es-ideas.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
  7. Polštářek pěkný. Pokud jde o vysoké podpatky, tak jsem si na ně nikdy moc nepotrpěla. Navíc 40 pracuju na Malé Straně a zdejší dlažbu to úplně ideální botka není (rozhodně ne pro mne).

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že se vám na mém blogu líbilo a zanechali jste o tom stopu.